Lednici považujeme za moderní vynález a často přemýšlíme, jak se bez ní lidé dříve obešli. Málokoho by ale napadlo, že skladování ledu znali a používali už starověcí Peršané okolo roku 400 před naším letopočtem. V subtropickém podnebí stavěli velké stavby nazývané jakčal. Led získávali během chladných měsíců ze zamrzlých kanálů a přes léto jej pak skladovali právě v nich. V oblastech dnešního Íránu, Afghánistánu a Tádžikistánu se dodnes užívá výraz jakčal i pro označení moderních lednic.
Led získávali ze zamrzlých umělých kanálů
Perský výraz jakčal znamená v překladu ledové jámy. Stavby opravdu představovaly velké jámy, nad nimiž se tyčily vysoké věže kuželovitého tvaru s velmi silnými stěnami, které umožňovaly cirkulování ledového vzduchu i v těch nejteplejších měsících, kdy teploty běžně dosahují 40 °C. Led, který po celý rok sloužil ke konzervaci potravin a nápojů, případně i k ochlazování budov, získávali starověcí Peršané v během zimních měsíců z vybudovaných vodních kanálů a nádrží. Ty se nacházely buď v podzemí, nebo je alespoň stínila vysoká zeď, aby přes noc snáze zamrzaly. Jakmile vznikla vrstva s tloušťkou okolo půl metru, rozřezali led na kostky a přepravili jej právě do jámy jakčalu.
Stavby jakčal se skládaly ze dvou částí – podzemní jámy, v níž se skladoval led, a nadzemní kuželovité věže. Jámy hluboké několik metrů mohly mít objem až 5000 metrů krychlových a věž se nad nimi tyčila do výšky 11 nebo i 15 metrů. Její stěny o síle zhruba dvou metrů (někdy i více) se stavěly z hliněných cihel a omítaly speciální hydroizolační hmotou sestávající se z písku, jílu, vaječných bílků, vápna, kozí srsti a popela. Jak ale na tuto směs a správné poměry jednotlivých surovin přišli, už se zřejmě nedozvíme. U vrcholu věže stěny dosahovaly jen něco okolo půl metru tloušťky a nacházel se tam i malý otvor, kterým dovnitř proudilo světlo.
Starověké perské lednice lákají k výzkumu odborníky z mnoha oborů
Stavby jakčal už dlouho lákají ke zkoumání nejen historiky a archeology, ale i architekty, inženýry a fyziky. Samotnému fyzikálnímu principu udržování vody v pevném skupenství po značnou část roku se věnovalo již několik studií. Jedna z nich se opírala i o moderní poznatky z oblasti nízkoenergetických staveb, na jejichž základě odhadla množství uskladněného ledu v zimě a množství ledu, který přečkal nejteplejší měsíce.
Výzkumy poukazují na to, že velkou roli v udržování nízké teploty na dně jámy hraje právě nadzemní kuželovitý tvar věže, který v letních měsících nejspíše pokrývala vrstva slámy izolující ji od slunečního tepla. Teplý vzduch v ní stoupá vzhůru a ve spodní části se, na rozdíl od venku, udržuje i nadále velmi nízká teplota. Jednou ze zkoumaných teorií ještě zůstává možnost, že po jejím vnějším plášti možná spirálovitě stékala voda, která jakčal také ochlazovala.
Zdroje: misfitsarchitecture.com, maxfordham.com, fieldstudyoftheworld.com, Wikipedia
