Marvin Heemeyer působí jako usměvavý sympaťák. Žije sám, nemá ani ženu, ani děti. Osud to tak zřejmě chtěl, aby se mohl bez výčitek pomstít. Už měsíce ho štvou úřady a jejich poslední požadavek ho rozzuřil k nepříčetnosti. Netrvá to dlouho a o jeho problémech se dozví celý svět. Do ulic totiž vyjede s obrněným buldozerem, který si sám postaví. Podomácku opancéřovaný kolos ničí ulice, auta i budovy a ozbrojené síly města jsou proti němu bezradné. Zastavit by ho mohla leda protitanková střela.
Pohár trpělivost přetekl
Marvin Heemeyer si v roce 1992 koupil půdu, na níž chtěl vybudovat obchod. Za pozemek zaplatil 42 tisíc dolarů. O nějakou dobu později souhlasil s tím, že ho prodá. Jedna společnost nabízela 250 tisíc dolarů a Heemeyer si prosazoval cenu 373 tisíc dolarů. Problém podle všeho nastal v roce 2001 ve chvíli, kdy se dozvěděl, že úřady na místě schválily výstavbu betonárny. Nová stavba zkomplikovala přístup k jeho obchodu.
Proti rozhodnutí města se neúspěšně odvolal a navíc vyfasoval pokutu ve výši 2500 dolarů kvůli nedostatkům na pozemku, např. kvůli nepřipojení ke kanalizaci. Kanalizační potrubí však vedlo ve vzdálenosti 18 metrů od jeho pozemku a spojení s ním by ho vyšlo na 80 tisíc dolarů. Tuto částku měl podle úřadů zaplatit on. Když byla postavena betonárna, mohl teoreticky využít jejich přípojku, městská rada mu to však neumožnila a odepřela mu věcné břemeno. Zmíněná pokuta ho proto musela velmi rozlítit.
„Rozumní muži někdy musejí dělat nerozumné věci.“
Heemeyer proto začal vyrábět svému buldozeru pancíř na míru. Po roce a půl úsilí chránila pracovní stroj (zejména kabinu a motor) vrstva betonu a ocelových plátů, v některých místech až o síle třiceti centimetrů. Rozhled si zajistil několika kamerami za neprůstřelným sklem, dění kolem sebe pak sledoval na na dvou monitorech umístěných v kabině. Do ní také zavedl i klimatizaci.
Čtěte také: Sovětský pilot naletěl na byt své tchyně letadlem, chtěl zabít sebe, svou ženu i své malé dítě.
Provizorní opancéřování stačilo na běžné střely i granáty a vyrobit ho trvalo rok a půl. Buldozeru nechyběly ani vlastní střílny osazené dvěma puškami a jednou poloautomatickou zbraní. Kryt vstupního otvoru musel přidržovat malý domácí jeřáb, lidská síla by na to nestačila. Když se tedy odhodlal vlézt 4. června roku 2004 dovnitř a zavřít za sebou poklop, věděl, že se ven už nedostane.
Zničil 13 budov a množství aut, ale nikoho nezabil
Když vyjel do ulic malého města Granby v Coloradu, ničil všechno, co mu stálo v cestě – lampy, stromy i auta. Jeho hlavním cílem však byly budovy, které nějak souvisely s jeho pomstou úřadům – dům bývalého starosty, redakce místních novin, radnice, banka, cementárna a další. Značně jich poškodil, případně rovnou srovnal se zemí celkem třináct. Svou jízdou v killdozeru, jak se jeho vozidlu začalo přezdívat, způsobil škody za sedm milionů dolarů.
Jen čirou náhodou při jeho běsnění nepřišel nikdo o život. Ač se jeho příznivci dušují, že si na to dával bedlivý pozor, protože zabíjet nechtěl, pravdou zůstává, že občas chybělo málo. Když Heemeyer např. najížděl do radnice, v její budově zrovna probíhal program pro děti. Jeden z redaktorů zase na poslední chvíli uprchl z redakce. Krom toho Heemeyer střílel okolo sebe zdánlivě, kam ho napadlo, a jen s velkou dávkou štěstí netrefil nádoby s plynem.
O této události vzniklo i filmové zpracování
Policie nic nezmohla, chtěli povolat i národní gardu
Místní policie zakročila rychle, ale moc toho udělat nemohla. Provizorní pancíř jejich palbě odolával, žádnou slabinu nenašli, ani když jeden z nich na buldozer naskočil. Vypadalo to, že killdozer bude řádit, dokud mu nedojde palivo, a došlo proto i k úvahám o povolání národní gardy a použití protitankové zbraně. Tím by však mohly vzniknout ještě větší škody, takže se jen čekalo.
Heemeyera nakonec zastavily trosky jednoho z domů a v kabině se zastřelil. Hasičům pak trvalo devět hodin, než se k němu dostali.
Zdroje: radiodixie.cz, Wikipedia, ourcommunitynow.com | foto: Patrick Brower
