Sedmičlenná posádka astronautů v modrých kombinézách sebevědomě kráčí k raketoplánu. Nikdo z nich neskrývá nadšení či hrdý úsměv, někteří ještě naposledy zamávají do kamery. Mezi nimi kráčí i Christa McAuliffe. Středoškolská učitelka se má podívat do vesmíru jako první civilní občan v historii. Chce, aby její mise přitáhla pozornost mladých lidí a aby se právě oni začali více zajímat o vědu. Nemůže tušit, že už za pár desítek minut se o ní svět dozví v jiném kontextu, než si představuje. Raketoplán, do nějž právě nastupuje, se totiž jmenuje Challenger a kalendář ukazuje 28. leden roku 1986.
Na oběžnou dráhu letěla v rámci programu Učitel ve vesmíru
Projekt Učitel ve vesmíru (Teacher in Space) spustil na konci srpna roku 1984 tehdejší americký prezident Ronald Reagan. Cílem bylo přilákat co nejvíce mladých lidí k zájmu o vesmírný výzkum a obnovit myšlenku letů dostupných pro civilní obyvatele. Do programu se přihlásilo 11 tisíc učitelů z celých USA, z každého státu pak komise vybrala dva uchazeče, kteří postoupili do dalších kol. Jako vítězka tohoto výběrového řízení vyšla právě Christa McAuliffe. V té době pětatřicetiletá pedagožka vyučovala na střední škole v Concordu (New Hampshire) ekonomiku, právo a dějiny, byla vdaná a měla dvě děti.
Do kosmu se měla podívat v rámci prvního letu, v němž bude místo. Vyšlo to misi příhodně pojmenovanou Challenger (Vyzyvatel) STS-51L a výzva to skutečně byla, Christa se měla účastnit letu jako úplně první civilista. Před samotným startem absolvovala pětiměsíční výcvik a žákům a studentům po celém světe měla přednášet přímo z oběžné dráhy. Plánovala si vést deník popisující výcvik i podrobnosti letu a po návratu chtěla cestovat po celých Spojených státech a přednášet o svých zkušenostech.
Challenger explodoval 73 vteřin po startu
Další členové posádky měli během šestidenní mise vypustit telekomunikační družici TDRS-B a družici Spartan/Halley, kterou měli po pěti dnech opět zachytit a dopravit na Zemi. Dále se měli věnovat pozorování a dokumentování Halleyovy komety a mikrogravitačním experimentům.
Nemůžeme se divit, že start Challengeru z mysu Canaveral na Floridě sledovalo daleko více lidí, než předchozí vesmírné lety. Kvůli špatném počasí odložila NASA start o týden, ale ani 28. ledna 1986 nepanovaly úplně ideální podmínky. Celé místo startu pokrývala několikacentimetrová vrstva ledu, což start opozdilo o další hodiny. Zpoždění vyvolávalo v přihlížejících rodinných příslušnících neklid. Jakmile se však raketoplán odlepil od země, nervozita z nich částečně spadla. Ne však na dlouho, po 73 vteřinách letu Challenger před zraky přihlížejících na místě a milionů televizních diváků explodoval.
Posádka to přežila, zabil ji až nedostatek kyslíku a náraz do moře
Stalo se tak ve výšce 14 km a při rychlosti 2000 km/h. Jako příčina exploze vyšla najevo závada těsnění segmentů pravého bočního startovacího motoru, které se propálilo. Špice motoru pak prorazila nádrž s kapalným vodíkem a kyslíkem. Netěsnost těsnicích kroužků zapříčinil právě silný mráz, jehož vlivem ztuhly. Někteří odborníci se obávali, že by mohlo dojít k nějakému problému, protože za tak silného mrazu raketoplány nikdy nestartovaly. Jejich obavy se žel naplnily.
Z následujícího vyšetřování vyplynulo, že kabina posádky zůstala v celku, neroztříštila se, jak se prvně předpokládalo. Minimálně někteří členové mise ještě nějakou dobu žili. Někteří upadli do bezvědomí krátce po výbuchu, jiní až při pádu. Minimálně u pilota a dvou dalších, kteří si stihli nasadit masku, se předpokládá, že je zabil až náraz na hladinu Atlantiku v rychlosti 330 km/h.
Lety do vesmíru pak byly na dva a půl roku zastaveny. Misi po zesnulé učitelce Christě symbolicky převzala její někdejší náhradnice Barbara Morgan. Do vesmíru letěla v roce 2007 a z oběžné dráhy přednášela studentům podle Christiných podkladů.
Zdroje: Technet, Wikipedia, britannica.com, biography.com
