Dnes nečekáme jen příjezd Martina na bílém koni, ale především si celý svět připomíná konec první světové války. Letos je to už 101 let, co bylo podepsáno příměří v lese poblíž města Compiègne uvnitř slavného železničního vagónu a na všech frontách zavládl konečně klid. Úloha vagónu v našich dějinách tím ale neskončila.
Něco z historie
Železniční vagón byl postaven v roce 1914 a původně sloužil jako běžný jídelní vůz. Až v srpnu 1918 byl přestavěn na štábní vůz pro generála Foche. Generál Foch sloužil jako vrchní velitel jednotek Dohody na západní frontě. A zatímco ostatní Centrální mocnosti uzavřeli příměří již dříve, generál Foch tak učinil až 11. listopadu 1918 ve svém železničním vagónu. V něm podepsal příměří s Německem a celý svět si tak mohl konečně oddechnout. Boje první světové války tak nadobro skončily.
Osud vagónu mezi dvěma světovými válkami
Po uzavření příměří byl vagón navrácen společnosti Compagnie des Wagons-Lits. Opět sloužil jako jídelní vůz, ale jen krátce. V roce 1919 totiž putoval do francouzského vojenského národního muzea v Paříži. Poté byl mezi lety 1921 – 1927 dokonce vystavován na dvoře pražské Invalidovny.
Starosta Compiègne později požádal o navrácení vozu zpět do města Compiègne a s podporou Američana Arthura Henryho Fleminga byl železniční vůz zrestaurován a navrácen do svého města, po kterém nese název. Na místě, kde se příměří podepsalo, bylo mezitím zbudováno muzeum a vagón byl tak nadobro vystavěn na Mýtině příměří. Ne ovšem na dlouho, Hitler měl totiž jiné plány.
Druhá světová válka a příměří číslo dvě
Během druhé světové války se Francouzi ocitli v opačné roli. Francie padla do rukou nacistickému Německu a tentokrát se měla podepisovat dohoda, kdy Francie byla v roli kapitulující země. Vůdce nacistického Německa Adolf Hitler nechal vagón přesunout o pár metrů dál, symbolicky na stejné místo, kde před dvaceti lety museli přiznat svou porážku Němci. 22. června 1940 tak bylo v železničním voze podepsáno druhé příměří. Dvě stejné země jen v opačném postavení.
Hitler si pak přál vagón přesunout do Berlína a o týden později už byl k vidění v Berlínském dómu. Poté, co dostal strach z bombardování Berlína, byl v roce 1944 opět přemístěn, tentokrát do Durynska. Po chvíli vagón znovu cestoval do Ruhly a jeho poslední místo na něj čekalo poblíž rozsáhlého tunelového komplexu poblíž obce Crawinkel ve středním Německu. O tom, jak přesně byl vagón nakonec zničen, existují dvě verze. Svědkové, jak z řad civilistů, tak příslušníků SS vypověděli, že viděli, jak vagón zničil letecký útok v dubnu roku 1944. Obecně se ale předpokládá, že jej zničili až samotní členové SS až v roce 1945.
Na první pohled obyčejný železniční vagón má bohatou historii. Škoda jen, že se nedochoval.