Vzdouvající se hladinu Baltského moře bičují provazce deště, několikametrové vlny narážejí do trupu trajektu razícího si cestu do Stockholmu navzdory právě zuřící podzimní bouři. Znenadání se ozve rána, která celým plavidlem otřese. Než se do té chvíle spící pasažéři stihnou rozkoukat, loď nabírá vodu a převrací se na pravobok, čímž jich většinu uvězní ve svých útrobách bez šance na únik. Vypadl proud, světla zhasla a na můstku panuje chaos, nikdo pořádně neví, co se stalo. Pípání a řev alarmů přehlušují údery z polic padajících předmětů, zatímco se třetí důstojník snaží vysílačkou přivolat pomoc: „Mayday, mayday, tady Estonia, máme problém, nakláníme se na pravobok o víc jak 20-30 stupňů. Vypadá to špatně, teď už opravdu hodně špatně!“. Krátce po těchto jeho posledních slovech se loď potápí. Píše se 28. září 1994, tři čtvrtě na dvě v noci a pod vodou právě zmizela chlouba před třemi lety osamostatněného Estonska, pro které byla symbolem obnovení kontaktů se Západem.
Katastrofu přežije jen 138 lidí z 989
Zdaleka vyhráno neměli ani ti, kterým se loď podařilo zavčasu opustit. K potopení došlo příliš rychle, nebyla provedena spořádaná evakuace a ani se nepodařilo spustit záchranné čluny. Přeživší tak byli odkázáni na záchranné vesty, různé plovoucí předměty a několik málo vodou zaplavených člunů, které se samy utrhly. Vysoké vlny a voda o teplotě 10 °C mnohým rychle přivodily smrt podchlazením a utonutím.
Okolo plující lodě zachytivší volání o pomoc po dosažení místa neštěstí měly pro stále bouřící moře s vytahováním trosečníků velké problémy. Účinné pomoci se tedy nešťastníkům dostalo až s příletem záchranných vrtulníků po třetí hodině ranní, kdy už velká část z nich svůj boj s vlnami a chladem prohrála. Zachráněno bylo nakonec jen 138 z 989 lidí, kteří se na Estonii toho večera plavili.
Vyšetřování provázejí pochybnosti a podivné chování úřadů
Oficiálním závěrem vyšetřovací komise je verdikt, že se Estonia potopila v důsledku utržení přídě, ke čemuž došlo vlivem rozbouřeného moře. Trajekty tohoto typu mají sklopnou příď, která ukrývá vjezd na paluby pro přepravu vozidel. Vinou nekvalitní konstrukce zámků se příď pod tlakem uvolnila a umožnila tak vniknout mořské vodě do útrob lodi.
Nepřehlédněte: Měl kapitán Smith vinu na potopení Titanicu? Tahle loď totiž nebyla první, která měla pod jeho vedením problémy.
Tyto závěry byly v průběhu let několikrát zpochybněny, avšak veškeré námitky byly smeteny ze stolu. Z iniciativy švédské vlády bylo zakázáno se k vraku potápět, vyzvednout a pohřbít těla obětí a dokonce bylo i reálně zvažováno, že bude vrak zasypán kamením a zalit do betonového sarkofágu. Od toho bylo upuštěno až po nátlaku rozhořčených pozůstalých, kteří se chtěli dozvědět pravdu. Okolo celé záležitosti se začaly dít divné věci, svědci měnili výpovědi, někteří lidé, kteří měli ke katastrofě co říct, záhadně zmizeli.
Později vyšlo najevo, že Estonia při svých minulých plavbách posloužila k pašování vojenského materiálu sovětské provenience z Estonska do Švédska a že tato skutečnost neušla pozornosti různých tajných služeb, které ji nesly velmi nelibě. Proběhlo také několik ne zcela legálních ponorů k vraku, kdy potápěči objevili trhliny v trupu, které nemohly vzniknout, pokud se vše událo tak, jak to popisují závěry vyšetřovací komise. Některé indicie ukazují na možnost, že byla na palubě odpálena jedna nebo více bomb, popřípadě že došlo ke srážce s neznámou ponorkou.
Obnovení vyšetřování v roce 2020
Letošního roku vznikl dokumentární seriál, který po čase opět rozvířil diskuze o okolnostech, za kterých Estonia klesla ke dnu. Na základě důkazů v dokumentu předložených se vlády Estonska, Švédska a Finska dohodly, že šestadvacet let starý případ znovu otevřou a tehdejší závěr vyšetřování na základě nových skutečností přehodnotí. Přeživším a pozůstalým tak po více než čtvrt století svitla naděje, že se dočkají pravdy.
Zdroje: Estonia Mayday Call (youtube.com), BBC | foto: Wikimedia, CC
