Píše se 1. listopad roku 1755 a lisabonští obyvatelé se ráno připravují na oslavy důležitého svátku Všech svatých. Zatímco služebnictvo roztápí kamna a pece, ostatní se chystají vyrazit do kostelů na mše. Vše probíhá jako už tolikrát předtím, dokud se o půl desáté dopoledne nezačne třást země. Otřesy nejsou nijak silné, jedná se pouze o předzvěst toho, co má přijít o chvíli později. Uběhne sotva deset minut a městem se rozezní všechny zvony najednou. Přicházejí další otřesy, tentokrát tak silné, že boří zdi domů. V troskách kostelů a chrámů umírají najednou stovky lidí. Oheň z domácích kamen se začíná nekontrolovaně šířit. Mnozí přeživší hledají záchranu na pobřeží, netuší však, že ani tam nebudou v bezpečí.
Nejsilnější evropské zemětřesení zničilo 85% města
Lisabon se v polovině 18. století řadil k nejbohatším a nejlidnatějším městům Evropy. Bohatství těžil ze svých koloniálních oblastí, odkud se vozily nejen drahé kameny, ale i exotické dřevo, které, jak se ten den ukázalo, dobře hořelo, ale špatně se hasilo. Majetní měšťané si z něj vystavěli celé domy, čímž nepřímo přispěli ke zkáze, která město 1. listopadu 1755 postihla.
Síla otřesů, které Lisabon zasáhly, se dnes odhaduje na 8,5 až 9,2 stupňů Richterovy škály. Jedná se pravděpodobně o nejsilnější zemětřesení v Evropě za posledních 10 000 let. Dozvuk otřesů pocítili lidé i v Itálii, na Azorách či ve Švédsku. Tsunami pak zaznamenali nejen v Lisabonu, ale i dál na pobřeží Portugalska a také na severu Afriky, v Irsku či na ostrovech v Karibiku. Tato přírodní katastrofa si jen v Lisabonu vyžádala odhadem 60 000 až 100 000 životů.
Tsunami, požáry, rabování, to vše zkázu dokonalo
Ti, které neusmrtily trosky domů, hledali útočiště v přístavu, zejména v královském paláci, kde se stali svědky zvláštního jevu. Voda z pobřeží i koryta řeky Tejo ustoupila, aby se všechna najednou vzápětí vrátila do města v podobě několikametrové vlny. Přístav zmizel pod masou vody a spolu s ním i mnoho lidí.
Mezitím se navíc začal šířit požár. Jak už bylo naznačeno výše, malé ohně z domácích kamen a svící se během zemětřesení vymkly kontrole. Od nich začaly hořet celé domy a následně i celé městské čtvrti. Malé požáry se spojily v jeden obří, který ve městě zuřil celých pět dnů.
Shořel královský palác, knihovny, muzea i nemocnice
Požár zachvátil i místní nemocnici, kde uhořely desítky (nebo možná i stovky) pacientů neschopných ji opustit. Neušetřil ani muzea se vzácnými exponáty, knihovny s podobně významnými svazky či galerie s díly vlámského malíře Reubense nebo Itala Correggia. Oheň zničil i královský palác Riberia a nově vystavěné mramorové nábřeží Cais De Pedra.
Nepřehlédněte: Zemětřesení v Messině z roku 1908 se zapsala do historie jako nejtragičtější katastrofa v dějinách Evropy.
Zpráva o zkáze se na tehdejší poměry rozšířila opravdu rychle a do zničeného města se začali sjíždět zloději. Rabování udělal přítrž markýz Pombal (Sebastião José de Carvalho e Melo), 34 chycených lotrů nechal pověsit na kopci nad městem a další pak ztratili odvahu okrádat mrtvé a raněné. Tento muž se následně postaral i o obnovu celé metropole včetně výstavby odolnějších budov a položil základy seismologie. Na okolní farnosti rozeslal dotazníky ohledně chování zvířat a pozorování podezřelých jevů, které předcházely samotnému zemětřesní. Tyto informace pak velmi dobře posloužily tehdejším vědcům při rekonstrukci celé katastrofy.
Velké změny ve společnosti
Jakoby si ale den, kdy k zemětřesení došlo, vybrala příroda schválně. Zbožní občané města v tom hned viděli boží zásah, kterému ale pramálo rozuměli. Tolik mrtvých a taková zkáza v den církevního svátku, to nemůže být jen tak, říkali si. Za pravdu jim dali teologové i např. jezuité, kteří jejich zmatku chtěli vyžít ve svůj prospěch. Tvrdili lidem, že je to odplata za jejich hamižnost.
Lisabonská katastrofa ale nakonec vedla k tomu, že se naopak začala více prosazovat věda a církev začala ztrácet svou moc.
Zdroje: ceskatelevize.cz, vesmir.cz, Wikipedia, rozhlas.cz
