Velryby japonské měří asi osmnáct metrů a váží až neuvěřitelných 100 tun. Ještě na začátku dvacátého století jich žilo nejméně dvacet tisíc, ale jen během několika desítek let jejich populaci zdecimovali rybáři, a když začal v roce 1935 platit zákaz jejich lovení, bylo už pozdě. Dnes jich na zemi žije už jen posledních třicet. Není tak divu, že jejich písně jsou smutné.
Poprvé a nejspíš i naposledy
Mořští biologové poprvé a dost možná také naposledy zachytili a nahráli písně nejohroženějšího kytovce na světě – velryby japonské. Těmto mořským savcům chybí partneři k páření a tak se zdá, že velmi brzy bohužel vyhynou. Kytovce studovala skupina amerických přírodovědců z Národního úřadu pro oceán a atmosféru. Využili k tomu nahrávacích zařízení ponořených pod hladinu moře.
Za pomoci nich se několik let snažili zachytit opakované zvuky, které tito tvorové vydávají. Celý tento výzkum trval dlouhých osm let a vědcům se za tuto dobu podařilo zachytit čtyři odlišné písně u velryb žijících na pěti místech Beringova moře. Podle biologů šlo o práci velmi důležitou, vzhledem k tomu, že je velice pravděpodobné, že japonské velryby se v blízké době stanou vyhynulým druhem.
Zpívají smutné písně
Vědci po dobu svého bádání zachytili zvuky mořských zvířat, které znali a dokázali je tak přiřadit. Mezi nimi se ale objevily i zvuky, které nedokázali rozpoznat ani ti nejlepší experti na mořskou biologii. Takže existovaly dvě možnosti, buď jde o zvuky zvířete vědě dosud neznámého, nebo zpívá známý druh zvířat, ale nikdo zatím netuší, že takový zvuk toto zvíře vydává. Podle vlastnosti písně ale vědci poznali, že se musí jednat o zpěv velkého zvířete, proto byla první možnost takřka nerealistická.
Biology tak napadlo, že může jít právě o velrybu japonskou. Zaměřili tak svou pozornost na místa, kde se tato velryba vyskytuje, a uspěli. Jejich písně jsou ale velmi smutné. Podle autorů studie se jedná často o zvuky, které lákají partnery k páření. Jsou tak hlasité, že se v moři šíří na desítky kilometrů daleko. Ale ani to nestačí. V oceánu bohužel už tyto velryby žádné vhodné partnery nenajdou, protože žádní nejsou a ve vlastním stádu jde vesměs jen o příbuzné.
Zase za to může člověk
Nebýt nenasytnosti člověka nemusely by tito obdivuhodní kytovci stát na pokraji vyhynutí. Zvířat je už nyní velmi málo, aby se podařilo udržet jejich populaci stabilní. I přes zákaz lovení, totiž byly velryby japonské lovené dál i v druhé polovině dvacátého století a to sovětskými námořníky. V severovýchodním Pacifiku tak v dnešní době žije už jen asi posledních třicet kusů těchto zvířat. A další izolovaná populace existuje například kolem Kamčatky, kterou tvoří už jen přibližně několik stovek kusů těchto kytovců.
Je jasné, že se nepodaří uhlídat všechny bezohledné rybáře, kteří svým chováním ohrožují životy vzácných druhů zvířat. Snad se konečně celý svět vzpamatuje a na pokraji vyhynutí se neocitnou i další ohrožená zvířata.
