Píše se červen 1919 a nedávno vzniklé Československo je ve válečném stavu s Maďarskou republikou rad, komunistickým státem, jehož vznik inspirovala bolševická revoluce v Rusku. Maďarští bolševici neuznávají připojení Slovenska k ČSR a považujíce jej coby součást bývalého Uherska nadále za svoji državu, zahajují ofenzivu, jejímž výsledkem je dobytí rozsáhlých území včetně Zvolena, Košic a Bardějova. Je třeba rychle jednat. Velení se ujímá plukovník Josef Šnejdárek, zkušený důstojník francouzských legií a veterán Cizinecké legie. Ihned přeskupí své podřízené jednotky, provede změny v důstojnickém sboru a již po týdnu přechází do protiútoku a úspěšně dobývá slovenské území zpět. V nadcházející klíčové bitvě o středoslovenské město Zvolen se Šnejdárkovi nedostává mužů, do první linie musí bez zálohy poslat prakticky vše, co má k dispozici. V tu chvíli jej jako veterána francouzské Cizinecké legie napadne válečná lest, která by využívala pověsti obávaných francouzských koloniálních vojáků.
Ať mluví senegalsky!
Šnejdárek rozkázal jednomu ze svých důstojníků, aby vypravil vlak s několika desítkami vojáků, jimž má být předán pokyn, aby si začernili tváře, oblékli plátěné uniformy a hlavu ovázali šátky na způsob turbanů, přičemž na každé železniční stanici, kde vystoupí, mají mluvit hlasitě senegalsky. Na námitku důstojníka, že nemá k dispozici nikoho, kdo umí senegalsky, Šnejdárek opáčil, že to nevadí, že bude úplně stačit, když budou cosi nesrozumitelně drmolit a občas do toho zamíchají slovo Senegal. Šnejdárek totiž počítal s tím, že se informace o příjezdu těchto „Senegalců“ dostane k maďarským špionům, kteří ji ještě navíc, aby se zavděčili, notně nafouknou.
A skutečně, ani ne za 48 hodin již v Budapešti panovalo přesvědčení, že francouzské velení posílá Čechoslovákům na pomoc dva pluky vojáků ze Senegalu (přičemž jeden pluk v té době čítal až 3000 mužů).
Velitel Čechů je lidožrout
Vypuštěná dezinformace si dále žila svým životem a její účinek na morálku maďarských vojáků byl značný. Před postupujícími Čechoslováky se celé oddíly bolševiků v panice vrhaly do řeky Hronu, a to včetně neplavců. Poté, co je dostihli a vylovili, dostal Šnejdárek na dotaz, proč tak činí a raději se spořádaně nevzdají, následující odpověď: „Bojíme se. Protože velitelem Čechů je Negr, lidožrout!“
Čtěte také: Vlastě Kálalové, která vybudovala nemocnici v Bagdádu, zavraždili Němci na konci války celou rodinu.
Senegalci z Vršovic
Ačkoliv ta necelá stovka „Senegalců“ byli ve skutečnosti mladí muži z pražských Vršovic, nikoliv skuteční Senegalci, hrůza, kterou Maďarům informace o jejich možném příjezdu způsobila, nebyla zdaleka tak iracionální, jak by se nám dnes mohlo zdát. Řada uherských branců se s koloniálními vojáky včetně těch senegalských setkala v průběhu první světové války, kde tito severoafričtí válečníci bojovali tvrdě a zuřivě, obvykle nebrali žádné zajatce a vůči nepříteli si vůbec počínali velice krutě.
Maďarská republika rad byla nakonec s pomocí Rumunska a Francie poražena, čímž bylo zabráněno jejímu propojení se sovětskou Ukrajinou a vzniku komunistického superstátu na území střední Evropy. Územní celistvost nové Československé republiky byla obhájena, a to vše i díky této chytré, ve správný čas vypuštěné dezinformaci.
Zdroje: Šnejdárek, Josef – Pochoduj, nebo zemři! (Elka Press, 1994), panzernet.net, nasregion.cz, Wikipedia
