I když samozřejmě v dobách středověku ženy rodily v hodně ztížených podmínkách a neměly k dispozici ani část z toho, co dnes mají k dispozici maminky v porodnicích, musíme uznat, že se v těch dávných dobách rodilo tak nějak přirozeněji. Zažít byste to ale asi nechtěla.
Mužským vstup zakázán
Zatímco dnes je zcela běžné, že otec dítě je přítomen na porodním sále a všechno tak může pěkně zblízka sledovat a dokonce je mu i umožněno přestřihnout pupeční šňůru, ve středověku to bylo velké tabu. Muži zásadně do místnosti, kde žena rodila nesměli. Museli zůstat vždy za zavřenými dveřmi, kde dlouhé hodiny čekali, zda se narodí dítě zdravé, živé a netrpělivě také očekávali, zda to bude děvče nebo chlapec.
Jak porod probíhal
Ve středověku se rodilo hlavně v polosedě a pomáhaly k tomu takzvané porodní židle, které byly vystlány plátěnými ručníky. Především pak chudé rodičky neměly k dispozici skoro žádné nástroje a všechno probíhalo velice přirozeně. Přítomna byla jen porodní bába, která měla zkušenosti s porody u ostatních žen. U šlechticů probíhaly porody obdobně, jen s tím rozdílem, že k dispozici byly drahé nádoby a luxusní dečky a porodních bab tam bylo daleko více. Samozřejmě měly i více zkušeností a byly vzdělanější. Na evropských královských dvorech musely šlechtičny rodit před daleko větším publikem, asistoval celý královský dvůr, který porod bedlivě sledoval. To proto, aby bylo dohlédnuto, že královské dítě nebude zaměněno za jiné.
Porody byly v té době velice riskantní. Nebyly k dispozici žádné přístroje na měření životních funkcí, ženám se nepomáhalo nástřihem a nebyly ani porodní kleště. Proto byla vysoká úmrtnost dětí i rodiček běžná. V německy mluvících zemích děti do tří let věku mnohdy ani nedostávaly jména, a to právě kvůli vysoké úmrtnosti. Pokud měla žena velké problémy a docházely jí síly, přistoupilo se k císařskému řezu. Obvykle tomu tak bylo ale jen v krajních mezích, kdy žena už umírala a dítě nemohla porodit sama. Zcela oprávněně se tak porodům ve středověku přezdívalo „těžká hodinka“.
Amulety a rituály pro štěstí
Hned po narození byl novorozenec omyt studenou nebo vlažnou vodou, utřen do plátýnka a zabalen. Lidé chodili ke kolébce s malým miminkem a pokládali mu tam nejrůznější amulety. Obvykle šlo o symbolické amulety vytvořené z mrtvých zvířat, které měly dítěti předat život a zdraví. V některých krajích se také pořádaly rituály, kterých se miminko účastnilo. Lidé byli pověrčiví a tak předávali dětem štěstí a zdraví tímto způsobem. Naštěstí se ve středověku pečlivě porody zaznamenávaly a nám se tak dochovalo mnoho zdrojů, které můžeme považovat za věrohodné. Alespoň si tak můžeme vážit víc toho, co máme dnes.
Ženy to tehdy rozhodně neměly jednoduché. A nejen během porodu.
