Jak porod probíhal

Ve středověku se rodilo hlavně v polosedě a pomáhaly k tomu takzvané porodní židle, které byly vystlány plátěnými ručníky. Především pak chudé rodičky neměly k dispozici skoro žádné nástroje a všechno probíhalo velice přirozeně. Přítomna byla jen porodní bába, která měla zkušenosti s porody u ostatních žen. U šlechticů probíhaly porody obdobně, jen s tím rozdílem, že k dispozici byly drahé nádoby a luxusní dečky a porodních bab tam bylo daleko více. Samozřejmě měly i více zkušeností a byly vzdělanější. Na evropských královských dvorech musely šlechtičny rodit před daleko větším publikem, asistoval celý královský dvůr, který porod bedlivě sledoval. To proto, aby bylo dohlédnuto, že královské dítě nebude zaměněno za jiné.

Porody byly v té době velice riskantní. Nebyly k dispozici žádné přístroje na měření životních funkcí, ženám se nepomáhalo nástřihem a nebyly ani porodní kleště. Proto byla vysoká úmrtnost dětí i rodiček běžná. V německy mluvících zemích děti do tří let věku mnohdy ani nedostávaly jména, a to právě kvůli vysoké úmrtnosti. Pokud měla žena velké problémy a docházely jí síly, přistoupilo se k císařskému řezu. Obvykle tomu tak bylo ale jen v krajních mezích, kdy žena už umírala a dítě nemohla porodit sama. Zcela oprávněně se tak porodům ve středověku přezdívalo „těžká hodinka“.