Dvaadvacetiletý zaměstnanec mořského akvária Todd Endris si na konci srpna roku 2007 vyrazil jako už tolikrát zasurfovat na pobřeží kalifornského zálivu Monterey Bay. Sedí na prkně a čeká na vlnu., když se před ním náhle vynoří obrovský žralok bílý. Endris ho sleduje jako ve zpomaleném filmu, zvíře vystřeluje z vody, v jednu chvíli se dotýká hladiny pouze ocasem a vzápětí se vrhá na něj. Nemá šanci nic udělat, tohle všechno se děje v jediném okamžiku. Žralok do něj naráží čumákem. Todd letí vzduchem a dopadá do vody. Rychle se snaží vrátit zpět na surf, což se mu naštěstí podaří. Lehá si na něj břichem dolů a dobře dělá. Žralok totiž útočí znovu a tentokrát se do jeho těla mohutné čelisti zahryznou.
Nebýt prkna, neměl by šanci
Náraz čumákem byl silný a neskončil kousnutím jen proto, že se celé prkno nevešlo žralokovi do tlamy. Druhý útok už je ale o něčem jiném. Horní čelisti se zahryzávají do masa po celé délce zad od ramene po stehna. Dolní čelisti naštěstí zastaví surf, jinak by Endris neměl sebemenší šanci.
Žralok začne se svou kořistí prudce třást ze strany na stranu. Zamíří s ní pod hladinu a zase se vynoří. Voda se okolo nich zbarví dorůžova, ale to ještě nic není. Když ho totiž mořský predátor konečně pustí, začne se moře okolo Todda barvit do ruda. Z hrozivé hluboké rány se okamžitě začne valit krev, on ale bolest v tu chvíli vůbec nevnímá. Nabuzený adrenalinem se opět škrábe na prkno, aby o pár vteřin pocítil třetí žraločí útok.
Zachrání ho delfíni
Endris stihl sotva zakřičet o pomoc, když se mu obrovská paryba zahryzla do pravé nohy. Tou druhou se ho snaží kopnout, stejně tak se mu pokouší dát pěstí do oka nebo čumáku, ale má jen omezené možnosti. Všechno se děje nepředstavitelně rychle.
Čelisti se po chvíli uvolňují a Todd zjišťuje, že se kolem prohání skupina delfínů. Skákají přes něj a tvoří mezi žralokem a jeho kořistí živý štít. Jen díky tomu má šanci z posledních sil plavat ke břehu vzdálenému zhruba 150 metrů. V tu chvíli úplně zapomene, že má k noze stále přivázané prkno, protože ji vůbec necítí.
Ztratil několik litrů krve a potřeboval přes 500 stehů
Celý útok žraloka pozoruje z pláže několik dalších surfařů. Nemohou toho ale moc udělat, pustit se záchranné mise se rovná pokusu o sebevraždu. Když se ale na scéně objeví delfíni, jeden z nich se přece jenom odvážně pustí Endrisovi naproti. Pomůže mu na prkno a na jedné příhodné vlně se svezou až ke břehu. Tam mu podváže krvácející nohu lankem od surfu, kus zádových svalů vrátí na místo a překryje ručníkem. Zároveň mu nařizuje, ať dýchá pomalu, aby se mu zpomalil tep a tím pádem i krvácení.
K surfingu se vrátil po pár měsících, o devět let později zemřel při autonehodě
Endris měl namále, ač ho ihned převezli do nemocnice. Ztratil polovinu krve. V otevřených širokých ranách si lékaři mohli prohlédnout některé jeho kosti a orgány a jen milimetr či dva chyběly k tomu, aby žraločí zuby prorazily plíce a stehenní tepnu. Chirurgové ho sešívali pět a půl hodiny, udělali více 500 stehů a spotřebovali zhruba 200 kovových svorek.
Endris se k surfování vrátil hned, jak mu to sešité tělo dovolilo. Už za pouhých pár měsíců sjížděl vlny u stejné pláže. Stál si za tím, že strachu se člověk musí postavit čelem. Ve svém přežití viděl velkou příležitost. O devět let později, v roce 2016, zemřel při autonehodě. Ironií osudu zůstává, že při ní ztratil stejné množství krve jako při útoku žraloka. Nedostalo se mu však včasné pomoci, našli ho až 10 hodin poté, co s náklaďákem sjel ze silnice.
Zdroje: Instagram, mercurynews.com
