Prvního československého ministra války, francouzského generála, astronoma, doktora filozofie, diplomata a rytíře Čestné legie Milana Rastislava Štefánika zvolili naši nejbližší sousedé Největším Slovákem, ale značnou důležitost má i pro nás. Spolu s Tomášem Garriguem Masarykem a Edvardem Benešem stál při zrodu Československé republiky, bez jeho kontaktů a diplomatických schopností by se založení tohoto státu neobešlo. Po jeho vzniku ale dlouho ve své funkci nesetrval. V květnu 1919 zahynul při letecké havárii u Bratislavy a dodnes o jeho smrti kolují četné konspirační teorie, protože zatím nebyla řádně objasněna.
Z hvězdáře generálem
Štefánik se narodil v roce 1880 v malé slovenské vesnici Košariská. Jako astronom procestoval kus světa, domluvil se osmi jazyky. Trpěl však chronickými bolestmi žaludku, pravděpodobně vinou nervové poruchy (vagotonie).
Dva roky před světovou válku získal francouzské státní občanství a během války se dobrovolně přihlásil k armádě a stal se letcem, a to i přes své zdravotní indispozice. Postupně se vypracoval až na francouzského důstojníka a později i generála. Jako přítel maršála Ferdinanda Focheho se dostal i k informacím o záměrech Dohody. Zájem o astronomii ho zase propojil s francouzským prezidentem Raymondem Poincarém přes jeho bratra. Když se projevily Štefánikovy diplomatické schopnosti, udělila mu francouzská armáda hodnost generála, aby mohl vést jednání mezi Itálii a Jugoslávií.
Zasadil se o vznik československých legií
To však nebyla jediná cesta, kterou této vysoké hodnosti dosáhl. Štefánik bojoval za vznik československých legií ve Francii a Itálii a následně zastupoval i československé legie na Sibiři. Z pozice zastupujícího člena Československé národní rady mu hodnost generála náležela také. Po vzniku Československa dostal funkci ministra války.
Havárie, sebevražda, atentát?
Štefánik zemřel 4. května 1919 při cestě domů z diplomatické mise v Itálii. Od Italů si vypůjčil třímotorový bombardovací dvouplošník Caproni Ca.33. Těm se nepodařilo jej přesvědčit o tom, že letadlo je potřeba ještě doladit, prosadili tedy alespoň to, aby ho Štefánik sám nepilotoval. Této funkce se zhostili dva zkušení italští piloti. Před polednem se chystali na přistávací manévr, který zhatila rozmáčená louka. Při druhém pokusu došlo k nehodě, letadlo se po tvrdém dopadu přetočilo vzhůru nohama a začalo hořet i zbylé palivo.
Čtěte také: Němci chtěli v roce 1938 i Moravskou Chrastovou a Čechoslováci ji ubránili, jejich snaha však přišla vniveč.
Když se zpráva o Štefánikově smrti rozšířila, objevily se i „zaručené“ informace o tom, co se stalo. Lidé si například šeptali, že letadlo nechal sestřelit sám Edvard Beneš, protože se se Štefánikem neměli v oblibě a krátce před osudným letem Beneš prohlásil, že definitivně končí se spoluprací s ním. Další často rozšířenou teorií je sebevražda kvůli tíze politických intrik nebo kvůli zdravotním problémům a další pak nechtěné zavinění samotného Štefánika během letu. Ač neměl pilotovat, v době nehody se pravděpodobně nacházel na pozici levého pilota. Ať už v té době letadlo ovládal či nikoli, kvůli svým zdravotním potížím často omdléval a jeho bezvládné tělo mohlo stlačit knipl, s čímž pak pravý pilot nemohl nic dělat.
Historici se ale přiklánějí spíše k tomu, že havárii způsobilo špatně vyvážené letadlo, které během přistávacího manévru při poryvu větru sklouzlo po jednom křídle a nosem napřed se zřítilo k zemi. Svou vinu na tom mohl nést i nezkušený pilot, který tento typ letadla pilotoval poprvé. Celá posádka zahynula, tři její členové okamžitě, Štefánik krátce nato.
Zdroje: irozhlas.cz, novinky.cz, reflex.cz, vojenskerozhledy.cz, Wikipedia | foto: Wikimedia
