Kdo by řekl, že od první spartakiády uběhlo již 65 let? Je tomu skutečně tak a toto synchronizované cvičení bylo vnímáno jako jedna z největších akcí bývalého Československa konající se na Strahovském stadionu v Praze. Zahájení této události vedl pod svou taktovkou československý prezident Antonín Zápotocký.
Někdo si spartakiádu spojuje s komunistickým režimem u nás. Stručně a laicky řečeno je spartakiáda považována za vlasteneckou tradici sokolů. První spartakiáda tak měla své chyby, ale přesto nedopadla fiaskem. V masově organizovaném cvičení je také možnost zahlédnout vliv sovětského svazu (avantgardní umělci, barevné kompozice). V SSSR však spartakiáda něčemu předcházela např. zahájení olympijských her.
Jedinečná sláva versus vojenské cvičení
Věřte tomu nebo ne, ale tento fenomén je ztvárněn i v knize Petra Roubala. Ať už někomu spartakiáda připomíná spíše vojenské cvičení, není tak daleko od pravdy. První představení tohoto rázu pochází z šedesátých let v podobě mužských gymnastů. Vše doprovázeno hudebním zvukem včetně bubnů.
Některá vystoupení můžeme zdokumentovat již z let před první světovou válkou, kde hlavní roli sehrály desítky tisíc gymnastek. Nejvýznamnější je sokolské shromáždění z roku 1938 s obrovským mezinárodním publikem. Dále pak o deset let na to, již s prezidentem Klementem Gottwaldem.
Vnímání lidského těla dříve a dnes
Symbolika spartakiády z roku 1955 v sobě nese znaky i vyústění politické scény. Lidé tak svými postoji znázorňovali na stadionu pět hvězd. V jednoduchém pojetí se jednalo o tzv. explicitní symboliku. Spartakiáda z roku 1960 je spojována s optimismem komunismu a jeho vlády, až v roce 1965 došlo k průlomu konceptu spartakiády. Sešlo se až o polovinu méně účastníků a také zněly jiné tóny.
Je to zkrátka a jasně odraz šedesátých let s uvolněnou atmosférou a rétorickými choreografiemi, jenž mají jeden prostý cíl – najít společnou řeč s diváky a účastníky. Další roky se spartakiáda měnila spíše na sovětský charakter, kdy sloužila jako předehra k dalšímu vystoupení. Zatímco v dřívějších dobách je tělo propojováno se ztvárněním symbolů a písmen, dnes je vnímáno jako estetický prvek přirozeného pohybu.
Zdroje: wikipedia.org, english.radio.cz
