Na karibském ostrově Martiniku se blíží volby a nikdo tak nemá čas a chuť znepokojovat se nějakými varováními přírody. Právě naopak, úředníci dělají všechno pro to, aby udrželi ve městě Saint Pierre co nejklidnější atmosféru. V té době se ale sopka Mont Pelée probouzí k životu. Říčka tekoucí jejím úbočím se několikrát rozvodní, když ji přiživí voda vyvržená ze zatopeného kráteru. Objevuje se i únik sirnatých plynů poblíž vrcholu. Země se otřásá, z nebe padá struska a z kráteru se zvedá oblak popela, který zasype širé okolí. To ale přece nic neznamená, říkají si obyvatelé a chování funkcionářů je v tom jedině utvrdí. Hora soptila i před padesáti lety, určitě se zase sama zklidní. Větší škody než pár kusů hladem uhynulého dobytka, kterému pastviny a zdroje vody zasypal jemný bílý popel, nehrozí. Sám guvernér se chová, jakoby se nic nedělo, takže se přece opravdu nic vážného dít nemůže. Všichni se ale mýlí a jejich ignorace je bude stát život.
Úředníci upřednostnili klidné volby
Psal se duben roku 1902, když se čtrnáct set metrů vysoká sopka Mont Pelée (či Montagne Pelée) přihlásila o slovo. Docela dlouho dávala jasně najevo, že se chystá vybuchnout, ale to poslední, co vysoko postavení úředníci v době voleb potřebovali, byla panika spojená s evakuací města. Politika upřednostněná před bezpečím deseti tisíců lidí nemohla dopadnou dobře.
Ve vulkánu se mezitím tlačila žhavá láva z podzemí směrem vzhůru ke kráteru. Ten však ucpala dříve ztuhlá láva o konzistenci velmi hustého těsta. Tlak sílil a jednoho dne to nejslabší místo už nevydrželo. Mezitím ale došlo k mnoha náznakům, že se něco chystá. Moře pár dnů před výbuchem z ničeho nic ustoupilo o 100 metrů a následně zaplavilo část města, které průběžně zasypával popel. Lidé z okolí dokonce prchali jeho směrem a hledali v něm útočiště, když se z jednoho kráteru uvolnila masa horké bahnité vody a zabila 150 lidí v místním cukrovaru. Ani to, ani čím dál silnější otřesy ale nezměnily rétoriku vedení města. Obyvatel, kteří se rozhodli sami odjet pryč, bylo zoufale málo.
Proud vyrval třítunovou sochu a přivedl k varu pobřežní vody
Dne 8. května roku 1902 před osmou hodinou ranní se z boku sopečného kráteru vyvalilo obrovské horké mračno pyroklastického proudu. Směs žhavého plynu, popela a kamenné drti se svahem valila přímo na město Saint Pierre. Lidé ve městě neměli šanci uniknout. Smrtonosný proud se k jejich domovům dostal během několika minut a do města vrazil silou tak velkou, že dokázala z podstavce srazit i třítunovou sochu. Kromě toho se jeho teplota pohybovala okolo 700 až 1000 °C.
Všechno pokryla vrstva popela vysoká 30 centimetrů. Co mohlo shořet, to shořelo. Proud byl tak žhavý, že dokázal přivést k varu pobřežní vody, jakmile se skrze město dostal až do moře.
Zachránilo se pouze pár lidí, z toho jeden ve vězení
Následky erupce byly tragické. Z města přežili pouze dva nebo tři obyvatelé (zdroje se liší). Jeden z nich – Léon Compere-Léandre se nacházel na úplném okraji žhavého mračna a stihl uniknout do bezpečí. Osud toho druhého jen potvrzuje tradovanou moudrost o tom, že opilci mívají nepochopitelné štěstí. Místní pobuda, výtržník a alkoholik Simon Cyparis se totiž pouhých pár hodin před výbuchem dostal za své chování do vězení. Kobka s tlustými zdmi bez okem se mu v tu chvíli asi těžko zdála jako to nejlepší místo, kde se může druhého dne probudit. Neměl sebemenší ponětí, co se ve městě mezitím děje. Ven se dostal po dvou dnech, sice popálený a žíznivý, ale živý. Zbytek života pak jezdil s cirkusem.
Erupce vulkánu Mont Pelée se řadí mezi největší výbuchy svého druhu ve 20. století a vzhledem ke svému specifickému průběhu dala název jednomu z druhů sopečných erupcí, tedy tzv. pelejského nebo peléského typu. Přesný počet mrtvých není znám, odhady hovoří nejčastěji o 28 až 30 tisících, někde se ale uvádí až 40 tisíc obětí. Během roku následovaly i další erupce a zatím k poslední pak došlo v roce 1932.
Zdroje: stpierre1902.org, pozary.cz
