Píše se 12. dubna roku 1961 a poblíž řeky Volhy u vesnice Smělovka vzdálené asi 25 kilometrů od měst Engels a Saratovo okopává starší žena se svou malou vnučkou brambory. Jejich pozornost upoutá něco zcela nečekaného. Do pole dopadá podivný kulatý předmět a o chvíli později se k němu snáší člověk na padáku. Je to ale opravdu člověk? Má na sobě oranžový skafandr a vypadá to, jako by právě přiletěl přímo z vesmíru. Něco takového ale přece není možné! Žena i s dívenkou ihned prchají pryč. Neznámý na ně však volá jejich jazykem: „Nebojte se, jsem jeden z vás, jsem sovětský člověk jako vy, který se zrovna vrátil z vesmíru a musím najít telefon, abych zavolal do Moskvy.“
Žena jménem Anna Akimovna Tachtarova mu pomůže sundat helmu a nabídne mu mléko. Ještě nemůže tušit, jak mimořádné události se to vlastně stala svědkem. To však vyjde najevo velice rychle, protože o tom mladém muži, který stojí před ní, si za pár hodin bude povídat celý svět. Jmenuje se totiž Jurij Alexejevič Gagarin.
Rady k přípravě boršče zmátly americké odborníky
Přípravy na tuto akci začaly už o dva roky dříve. Začátkem roku 1959 stanovili v Sovětském stavu představu ideálního adepta na první vesmírný let s lidskou posádkou a do srpna se jim sešlo skoro 3500 kandidátů. Přísná vyšetření následující za každým krokem výcviku znamenala konec nadějí pro valnou většinu z nich, na začátku roku 1960 jich zbývalo jen 20, na podzim už jen šest.
O chystaném letu prvního člověka do vesmíru se svět dozvěděl z oficiální zprávy uvolněné na konci září téhož roku. Plány totiž počítaly s tím, že se to povede ještě v roce 1960. Sověti plánovali poslat na oběžnou dráhu nejprve dvě lodě se psy a do třetí chtěli usadit jednoho z adeptů. Říjnová nehoda, která stála život více než 90 lidí, ale všechno pozdržela. Tu ostudu, kdy by první kosmonaut svůj let nepřežil, si Sovětský svaz nemohl dovolit. První testovací let se tak uskutečnil až na začátku března 1961 se psem a figurínou. O dva týdny později se uskutečnil druhý testovací let, kdy se ověřovalo i radiové spojení. Simulaci zajistil magnetofon, který přehrával rady k přípravě boršče, což dokonale zmátlo Američany.
Vybrali Gagarina, protože funkcionářům vadilo Titovovo jméno
Ze dvou hlavních adeptů – Jurije Gagarina a Germana Titova zvítězil ten první jen proto, že jméno German se vysokým funkcionářům nepozdávalo. Gagarinův let měly pro všechny případy řídit jen počítače, s jeho zásahem do řízení se nepočítalo. Raketa s kosmickou lodí Vostok 1 odstartovala ve středu 12. dubna roku 1961 v 7:07 středoevropského času z kosmodromu Bajkonur. Američané se o tom dozvěděli prakticky ihned, záhy si potvrdili i to, že na její palubě opravdu sedí člověk. Moskevský rozhlas tuto novinu vypustil do světa hodinu po startu.
Ztratil tužku a při návratu se dostal do problémů, které nemohl nijak ovlivnit
Oblet Zeměkoule proběhl nad Asií, Pacifikem Jižní Amerikou a Afrikou. Raketoplán sice kvůli drobnému problém vylétl do větší výšky (327 km místo 230 km), jinak však probíhalo vše podle plánu. Stav beztíže, do nějž se dostal 14 minut po startu Gagarina však i přes výcvik trochu překvapil, resp. si během něj neuvědomil, že nemůže jen tak odložit tužku, jíž si do té doby psal poznámky. Ta okamžitě odletěla mimo jeho dosah, takže už si nic dalšího zapsat nemohl a vše pouze diktoval na záznamník.
Problémy nastaly až při plánovaném návratu na Zemi. Po zapnutí brzdicího motoru se měl od kabiny oddělit přístrojový úsek, zůstal však „viset“ na elektrickém kabelu, který shořel až na okraji atmosféry. Návratový modul v tu chvíli nabral velkou rychlost, začal rotovat a teplota v okolí ochranného štítu dosahovala hodnot okolo 2000 °C. Gagarin byl vystaven přetížení 10 G a málem ztratil vědomí. Nikdo s tím nemohl nic dělat. Rotace naštěstí sama ustala a ve výšce sedmi kilometrů došlo dle plánu ke katapultování. Gagarin pak na padáku přistál u již zmíněné vesnice, zhruba 300 kilometrů daleko od původně zamýšleného místa dopadu, 108 minut po startu.
Gagarina čekala celosvětová sláva, což se podepsalo zejména na tom, že už ho Sověti znovu do kosmu napustili. Jednoduše nemohli riskovat, že by se hrdinovi lidu při dalším letu něco stalo. Vozili ho ale po světě a demonstrovali na něm svůj úspěch, což se brzy podepsalo i na něm samotném. I přesto se však vrátil ke studiu a k létání, 27. března 1968 se však během cvičného letu v dvoumístném Migu-15UTI dostali s Vladimirem Serjoginem do problémů a zřítili se. Ani jeden z nich nehodu nepřežil.
Zdroje: stoplusjednicka.cz, aktualne.cz, novinky.cz, ceskatelevize.cz, rozhlas.cz
