„Právě mě přejel vagon,“ volal Truman Duncan na tísňovou linku poté, co jej rozpůlil vlak

Přidat na Seznam.cz Přidejte si magazín StoryMag.cz na hlavní stránku Seznam.cz

Když Truman Duncan v roce 2006 sahal pro telefon, nacházel se v opravdu vážné situaci. Během své práce posunovače na seřaďovacím nádraží Gunderson Southwest v texaském Cleburne omylem sklouzl z vagonu za jízdy, z kolejí ale nestihl včas uskočit na stranu a skončil pod jeho koly. Celou jeho spodní částí těla se rozlévala příšerná bolest, mobil na opasku ale nehodu jako zázrakem přežil. Mohl tedy vytočit tísňovou linku 911 a na operátorku vychrlit holá fakta: „Právě mě přejel vagon. Potřebuju záchranku, spíš vrtulník. Asi mě to rozpůlilo.“ Přes veškerou profesionalitu a léta praxe se na druhém konci několik vteřin ozývalo jen zaražené ticho.

Vagonu se snažil uniknout, marně

Truman Duncan toho červencového dne jel na vagonu po svážné koleji, jako to dělal už mnohokrát předtím. Patřilo to k jeho práci. Stál na stupátku a sledoval, jak se jeho vagon blíží k dalšímu, k němuž ho měl připojit. V jednu chvíli se mu ale smekla noha a on se najednou ocitl na kolejích přímo před jedoucím vagonem, a to čelem k němu.

Snažil se mu uniknout, získat alespoň takový náskok, aby mohl uskočit stranou, jenže pozadu se na kolejích běží špatně. Vagon se sice pohyboval doslova krokem, ale přesto mu utéct nestačil. Začal ztrácet rovnováhu, zakopával. Po pár desítkách vteřin marného boje ho do prsou udělil kovový nárazník a srazil na záda přímo pod kola.

Záchranku si opravdu zavolal jako první on sám

Duncan si vzpomíná na děsivé detaily. Po pádu se ozvalo strašlivé křupnutí, které následovala silná vystřelující bolest. Začala v pravé noze a pokračovala na druhou stranu až k pasu. V tu chvíli do sebe narazily i oba vagony, které měl původně připojit, a kola se zastavila. Naštěstí. Bolest se z velké změnila v téměř nesnesitelnou, takovou, že se ji mozek snažil vytěsnit. Truman si tak vybavuje chvilky, kdy se cítil jako zfetovaný.

Místo toho, aby se tomu poddal, se ale snažil racionálně uvažovat a přežít. Vysílačkou zavolal kolegovi, který už ale mířil na místo, protože celou nehodu zaregistroval. Šokovaný parťák chtěl okamžitě volat záchranku, ale neměl signál. Nechal tedy Trumana na místě a běžel do kanceláře. To Duncanu nakoplo k tomu, aby vytáhl svůj vlastní telefon, který kupodivu signál měl. Záchranku tedy zavolal jako první on sám.

Telefonát domů zvedla jeho devítiletá dcera

Operátorka tísňové linky v prvních vteřinách nevěřila vlastním uším, když ji volající oznámil, že ho přepůlil vlak. Myslela si, že se přeslechla, a pokračovala, jako by se nehoda nestala Trumanovi, ale někomu jinému. Došlo jí to až ve chvíli, kdy jí oznámil, že by si měli pospíšit, protože nejspíš za chvíli omdlí. V tu chvíli už také pomalu upadal do šoku a v hovoru se začal zadrhávat, přesto o chvíli později ještě zvládl zavolat své ženě. Zvedla to jeho devítiletá dcera, která nemohla tušit, v jak vážné situaci se nachází, chtěla si povídat. Své ženě, která telefon převzala, řekl jen, že mu vlak amputoval nohu, ale ať se nebojí, že na to se neumírá. Realita však byla daleko horší.

Kolo vagonu ho rozpůlilo šikmo od pravého kolene po levý bok. Masivnímu krvácení zabránilo jen to, že zůstalo stát na místě přímo v ráně. Další kolegové, kteří se mezitím seběhli, mu na vlastní žádost přinesli cigarety a vodu a proti všem zásadám první pomoci mu dali napít. Možná si podvědomě říkali, že to nemůže přežít a že mu tak alespoň zpříjemní poslední chvíle.

Ztratil asi polovinu krve

Z pod vagonu, který hasiči nadzvedli vzduchovými vaky, ho nakonec vytáhli po 45 minutách od nehody. V tu chvíli už ale pod vlivem aplikovaného morfia nic nevnímal a probral se až po měsíci v nemocnici. Lékaři na příjmu nechápali, jak tohle mohl přežít. Masivní krvácení, při němž přišel asi o polovinu krve, zastavili s velkým úsilím přímo na ambulanci. Poté Trumana během několika měsíců čekalo asi 23 dalších operací.

Z nemocnice se dostal po půl roce a po dalších třech měsících se vrátil na místo, kde pracoval, tentokrát už ale jako administrativní pracovník. První rozhovory dal teprve po pár letech, kdy se se svou situaci naučil žít, a snažil se i pomáhat vojákům, kteří při misích utrpěli ztrátu končetin.

Zdroje: abcnews.go.com, today.com

Autor: Veronika Rybenská
Přidat na Seznam.cz Přidejte si magazín StoryMag.cz na hlavní stránku Seznam.cz
ZAVŘÍT