Norské město Rjukan žije půl roku v přítmí, ač neleží za polárním kruhem, sluneční paprsky do něj odrážejí zrcadla

Přidat na Seznam.cz Přidejte si magazín StoryMag.cz na hlavní stránku Seznam.cz

Když se řekne, že někde panuje půl roku šero, přítmí či tma, jako první nás napadne, že se možná jedná o místo v polárních oblastech. Rjukan se však nachází nedaleko norského hlavního města Osla a severní polární kruh od něj leží 750 kilometrů daleko. Na podzim a v zimě si přesto místní obyvatelé slunce neužijí, a to kvůli strmým svahům, které je obklopují. K městu zbudovanému v údolí mezi nimi se světlo šest měsíců v roce jednoduše nedostane. Před osmi lety proto na jednom z kopců umístili zrcadla, která sluneční paprsky odrážejí alespoň na náměstí.

V zimě míří za sluncem i lanovkou

Město Rjukan v údolí Vestfjorddalen v oblasti Telemark vzniklo na začátku 20. století při továrně na výrobu ledku, která využívala místního 104 metrů vysokého vodopádu ke snadné výrobě elektřiny. Právě vodopád Rjukanfossen (česky Kouřící vodopád) dal městu jeho název a z vodní elektrárny se později stala první továrna na těžkou vodu. Rjukan získal status města až v roce 1996 a žije v něm přibližně 3500 obyvatel.

O instalaci zrcadel na jeden z okolních kopců uvažoval už před sto lety zakladatel místního průmyslu Sam Eyde, chyběly mu na to ale technologie. V roce 1928 tak alespoň vznikla kabinová lanovka na jeden z hřebenů tyčících se nad údolím, kterou se dodnes rjukanští mohou vypravit za sluncem. Ročně přepraví tisíce pasažérů.

Zrcadla odrážejí slunce přímo na náměstí

V roce 2005 se o myšlence Sama Eydea začalo opět mluvit a v roce 2013 došlo i na realizaci. V červenci toho roku byla instalována tři velká heliostatická zrcadla (každé o ploše 17 metrů čtverečních), a to do výšky 450 metrů nad městem (742 metrů nad mořem), kam je vynesly vrtulníky. Jejich polohu řídí počítač na solární pohon, naklání je podle směru, z něhož právě svítí slunce. Projekt vyšel na pět milionů norských korun (tj. necelých 16 milionů českých korun). Nejednalo se však o první instalaci zrcadel za tímto účelem. Stejným způsobem vyřešila nedostatek slunečního svitu italská vesnice Viganella, a to už o sedm let dříve.

V žádném případě ale tato zrcadla nemohou osvětlit celé město Rjukan, paprsky se odrážejí jen na nevelkou plochu na náměstí o tvaru elipsy a ploše až 600 metrů čtverečních. V praxi to tam připomíná situaci, jako by vykouklo slunce z mraků – kousek místa je prozářený, zatímco okolní budovy se topí ve stínu. Místní obyvatelé si zrcadla pochvalují. Na šest měsíců přítmí, kdy pozorují osvětlenou horní část hřebenů kolem sebe, ale sami žijí ve stínu, si museli tak jako tak zvyknout, ten hřejivý pocit, který jim přináší prosluněný plácek v centru Rjukanu, si ale přirozeně užívají. Výsledek mile překvapil i některé odpůrce tohoto nápadu, kteří v něm viděli jen zbytečné plýtvání penězi. Pro psychiku je totiž sluneční svit velmi důležitý.

Zdroje: theguardian.com, bbc.com, visitrjukan.com

Autor: Veronika Rybenská
Přidat na Seznam.cz Přidejte si magazín StoryMag.cz na hlavní stránku Seznam.cz
ZAVŘÍT