„Nikdo mě tu třískat nebude,“ pravil převaděč Gavenda a se svázanýma rukama zmlátil dozorce židlí

Přidat na Seznam.cz Přidejte si magazín StoryMag.cz na hlavní stránku Seznam.cz

V Hradčanském domečku vítá sadistický dozorce František Pergl každého nového vězně obuškem. Obvykle svou oběť zmlátí do bezvědomí. Demonstruje tak od první chvíle svou moc a dává jasně najevo, co tu zadržené čeká. Když mu přivedou Štěpána Gavendu, který podle všeho převádí lidi přes státní hranice a také špehuje, netuší, že se mu tenhle člověk dokáže postavit na odpor. „Vím, že mě čeká špagát, ale nikdo mě tu třískat nebude,“ prohlásí najednou, svázanýma rukama popadne židli a zmlátí s ní dozorce tak, že ho raději převezou jinam.

Za války partyzánem

Strojní zámečník a rodák z Vizovic se proti nespravedlivému státnímu zřízení postavil již během druhé světové války, kdy se jako dvaadvacetiletý pokusil v roce 1942 opustit zemi. Chytili ho a strávil přes půl roku ve vězení. Shodou okolností pak o dva roky později prchal opačným směrem – z nasazení u Vídně se dostal na Moravu a připojil se k partyzánské skupině KOVAŘÍK.

Po válce žil na Chomutovsku s neodsunutou Němkou, která mu v roce 1949 porodila dceru. Právě neodsunutým Němcům pomáhal Gavenda při přecházení hranic jako prvním. Napomohl k útěku i svým německým přátelům vězněným v Chomutově a převedl je přes hranice. Z vězení je dostal jednoduše pomocí starého nože a drátu

Odsouzen

Jeho činnost už v roce 1948 sledovala Státní bezpečnost, která jej také brzy zadržela. StB Gavendu ale propustila. Když jej téhož roku zatkli a uvěznili v Klatovech, bez okolků uprchl a převáděl dál, stejně tak fungoval jako kurýr (agent – chodec). Za hranice pomohl mj. i Františku Bogatajovi a jeho rodině. Bogataj patřil k zakládajícím členům zahraničního protikomunistického odboje a s Gavendou ještě několikrát spolupracoval při přenášení tajných zpráv i dopisů od emigrantů.

Do září 1949 přešel Gavenda hranice alespoň šedesátkrát a vytvořil velkou síť agentů, s jejíž pomocí se získávaly informace zejména o hospodářství a průmyslu. Jeden z nich ho však zradil, takže v záři 1949 čekalo Gavendu vyslýchání v nechvalně proslulém Domečku. Pergla však zmlátil on, nikoli Pergl jeho.

Útěk z Leopoldova

Vykonstruovaný proces v červnu 1950 vedl k jednoznačnému verdiktu v podobě trestu smrti, ale ještě na konci roku došlo k překvalifikování na doživotí. Gavenda si měl svůj trest odpykat ve věznici v Leopoldově. Již v průběhu roku 1951 však začal připravovat útěk spolu s dalšími pěti politickými vězni. Jen jednomu z nich se nepodařilo překročit hranice a dostat se z dosahu spárů komunistického režimu.

Čtěte také: Josef Hasil: Nekorunovaný Král Šumavy byl úspěšným převaděčem i útěkářem z vězení.

Jenže husarský kousek, jakým je únik před oprátkou a následný útěk z pevnosti, se zdál být v zahraničí podezřelým. Gavendovi se jen těžko navazovala zpřetrhaná důvěra ve spolehlivého agenta.

Opět dopaden

Gavendu nakonec zadržela východoněmecká hlídka v říjnu 1952, když se opět vydal přes hranice. Utekl, ale dopadli jej a předali do Československa, kde ho čekalo už neodvratitelné odsouzení k trestu smrti. K svým činům se hrdě doznal. K popravě došlo v červnu 1954 a urna s jeho popelem byla zničena o sedm let později.

Zdroj: Česká televize (Po stopách třetího odboje) | foto: Wikimedia

Autor: Veronika Rybenská
Přidat na Seznam.cz Přidejte si magazín StoryMag.cz na hlavní stránku Seznam.cz
ZAVŘÍT