Léčitelství je staré jako lidstvo samo. Lidé si po tisíciletí připravovali nejrůznější elixíry, vdechovali rozmanité výpary či aplikovali masti, o kterých věřili, že jim pomohou v uzdravení. O skutečném vývoji léků ale můžeme hovořit až od 19. století. Pojďme si přiblížit několik z nich, o kterých je možné bez nadsázky říci, že zásadně změnily medicínu. Některá fakta vás navíc pravděpodobně překvapí.
Válka o aspirin
V roce 1899 společnost Bayer představila aspirin, lék proti bolesti, který se později zařadil mezi nejpoužívanější léky na světě. Syntéza čisté kyseliny acetylsalicylové, účinné látky aspirinu, se přisuzuje chemiku Felixi Hoffmannovi. Po několika desetiletích od uvedení této látky na trh, konkrétně roku 1949, ale Arthur Eichengrün, jiný bývalý chemik téže společnosti a Hoffmanův nadřízený, prohlásil, že proces syntézy této látky vymyslel sám a Hoffmann ji pouze provedl podle jeho pokynů. Autorství mu bylo údajně odepřeno kvůli pozdějšímu vzestupu nacistického režimu pro jeho židovský původ. Soud nakonec Hoffmanův nárok na objev aspirinu uznal. To mělo za následek to, že firma Bayer ztratila výhradní právo na aspirin, a ten se tak od té doby může prodávat i pod jinými obchodními názvy, například acylpyrin či anopyrin.
Od chemické zbraně k léku na rakovinu
Dusíkaté yperity byly vyvinuty ve 20. letech 20. století jako bojové chemické látky. Ve 40. letech 20. století se však ukázalo, že přinejmenším jednu z těchto sloučenin, HN-2, známou také jako mechlorethamin, je vhodnější použít v boji proti rakovině, konkrétně proti lymfomům. V roce 1949 se mechlorethamin stal prvním lékem schváleným americkým Úřadem pro kontrolu potravin a léčiv pro léčbu rakoviny.
Polozapomenutý objevitel inzulínu
Objev inzulínu byl bezpochyby v medicíně obrovským průlomem, který zachránil mnoho lidských životů. Za objevitele inzulínu jsou všeobecně považováni kanadští lékaři Frederick G. Banting a Charles H. Best, kteří za něj roku 1923 obdrželi též Nobelovu cenu. Existují ale důkazy, že již o několik let dříve inzulín objevil rumunský fyziolog a lékař Nicolas C. Paulescu. Paulescu izoloval látku zvanou „pancreine“ neboli inzulín už v roce 1916. Tehdy ho též úspěšně aplikoval k léčbě diabetem trpícího psa. Bohužel brzy poté byl odveden do první světové války a své poznatky nakonec publikoval až v roce 1921. Byl ale zastíněn zveřejněním přesnějšího odborného článku o inzulínu dvojice Banting a Best.
Sebevražda objevitele antikoncepčních pilulek
Na počátku 20. let 20. století publikoval rakouský vědec Ludwig Haberlandt práci, v níž naznačil, že hormony lze použít jako účinný antikoncepční prostředek u zvířat. Brzy poté začal pravděpodobně hormonální preparát testovat též v klinických studiích, a to navzdory silné kritice kolegů, kteří považovali antikoncepci za tabu. Haberlandtova práce náhle skončila jeho sebevraždou v roce 1932. Uplynula dvě další desetiletí, než byly provedeny klinické zkoušky hormonální antikoncepce na lidech, a to především na popud americké feministky Margaret Sangerové. První antikoncepční pilulka byla schválena v roce 1960 ve Spojených státech.
Zdroj: britannica.com
