Píše se leden roku 1962, když se dvaatřicetiletý Chorvat jménem Frane Selak vydává na cestu vlakem ze Sarajeva do Dubrovníku. Nic nenasvědčuje tomu, že by jízdu měly zkomplikovat nějaké technické problémy. Vše probíhá naprosto rutinně, přesto dojde k vážné nehodě. Vlak při průjezdu kaňonem vykolejí a vřítí se do řeky. V ledové vodě a v troskách vagónů najde smrt celkem 17 lidí. Jemu však naštěstí někdo pomůže a odtáhne ho bezpečí. Frane si z toho odnáší podchlazení a zlomeninu ruky, ale žije.
Pro mnohé by takový zážitek stačil na děsivé sny do konce života, Franeho Selaka ale čekala ještě další blízká setkání se smrtí.
Pád z letadla také přežil, dopadl do kupy sena
Hned dalšího roku se vydal na svou vůbec první cestu letadlem. Snažil se co nejrychleji dostat za svou nemocnou matkou ze Záhřebu do Rijeky. Let probíhal standardně, dokud se neodlomily porouchané zadní dveře. Z letadla doslova vyletělo několik cestujících, z nichž všichni až na jednoho následkem pádu zemřeli. Tím přeživším byl právě Selak. Dopadl totiž do kupy sena, která jeho pád zmírnila. Letadlo následně havarovalo a o život přišlo celkem 19 lidí. Frane po zbytek život z pochopitelných důvodů už nikdy nikam neletěl.
Autobus, jímž cestoval, skončil v řece
Osud jakoby si řekl, že po tomto zážitku bude potřebovat více než jen jeden rok na vzpamatování. Další nehoda ho čekala „až“ v roce 1966, tedy o tři roky později. Cestoval autobusem, který vlivem smyku sjel ze silnice do řeky. Selakovi se podařil z něj dostat a doplavat ke břehu jen s pár řeznými ranami a modřinami. Další čtyři cestující ale takové štěstí neměli a utonuli.
Dvakrát ho jen málo dělilo od výbuchu
Další nebezpečné a smrti blízké zážitky jej čekaly i v sedmdesátých letech. Hned v roce 1970 se vznítil motor vozidla, které řídil. Ven se dostal jen těsně předtím, než explodovala palivová nádrž. O další tři roky později stál poblíž dalšího hořícího automobilu. Kvůli závadě na palivové soustavě došlo ke kontaktu hořlavého paliva s horkým motorem. Vzniklý požár mu zcela opálil vlasy, ale jinak si mohl gratulovat, protože k vážnějším následkům nedošlo.
Autobus ho srazil na ulici
Po zážitcích s ohněm mu opět dal osud na nějaký čas pokoj, konkrétně na celých dvaadvacet let. Možná si myslel (a právem), že už by to opravdu stačilo. Život si s ním ale pohrával i nadále. V roce 1995 ho na ulici v Záhřebu srazil rozjetý autobus. Střetnutí s tímto dopravním prostředkem končívají ošklivým zraněními a nezřídka i smrtí, Selak však opět vyvázl, a to opět téměř nezraněn.
Po srážce vypadl z okna a jeho vozidlo se zřítilo do propasti
O rok později se stal opět účastníkem dopravní nehody, tentokrát v chorvatských horách. Aby zabránil čelní srážce s kamionem OSN, strhl řízení do svodidel oddělujících vozovku od hluboké rokliny. Vozidlo je však prorazilo. V tu chvíli se rozletěly i dveře a šťastného smolaře to vymrštilo z auta ven. Neměl připnutý bezpečnostní pás, což mu paradoxně zachránilo život. Skončil na stromě, odkud jen nevěřícně sledoval své auto, jak padá do odhadem devadesátimetrové propasti.
A co ta loterie?
Frane Selak si vsadil v roce 2003 dva dny po svých 73. narozeninách, možná prvně, možná po kdovíkolikáté, na tom však příliš nezáleží. V přepočtu za svůj tiket zaplatil nějakých třicet korun a dočkal se za ně výhry ve výši 900 000 eur.
O důvěryhodnosti jeho zážitků se samozřejmě začaly vést debaty a mnozí je začali zpochybňovat, protože k nim chybí důvěryhodné záznamy. Naposledy o sobě dal Selak vědět zhruba sedm let po výhře, kdy se rozhodl značnou část peněz věnovat příbuzným, přátelům i na charitu a začal vést skromný život.
Zdroje: Wikipedia, allthatisinteresting.com, stgeorges.co.uk
