Je krátce před rozbřeskem, brzy ráno 4. září 1972. Letní olympijské hry v západoněmeckém Mnichově jsou v těch dnech v plném proudu a není tedy divu, že v olympijské vesnici vládne klid. Závodníci zde ubytovaní spí, aby nabrali síly na další den plný sportovních klání. Právě na místo dorazivším palestinským bojovníkům z teroristické organizace Černé září je však myšlenka čestného, přátelského zápolení v duchu fair-play naprosto cizí. Najisto vyrážejí vstříc apartmánu, kde jsou ubytovaní izraelští sportovci, a to s jediným cílem: přenést palestinský národně osvobozenecký boj na půdu olympijských her, na které se toho času upíná pozornost celého světa.

Přepadení izraelští sportovci se pokusili zablokovat dveře a postavit se útočníkům na odpor, avšak proti bojovníkům ozbrojeným automatickými puškami AK-47 a ručními granáty neměli mnoho šancí. Trenérovi vzpěračů Sokolovskému se podařilo v nepřehledné situaci uniknout, naopak zápasnický trenér Weinberg a vzpěrač Romano byli v boji s holýma rukama proti ozbrojené přesile zastřeleni. Zbylých devět sportovců bylo spoutáno a vzato jako rukojmí.