Co víte o planetě Merkur? Pravděpodobně to, že obíhá nejblíže Slunci, a možná si matně vzpomenete, že jde o nejmenší planetu sluneční soustavy. Jinak je ale Merkur oproti jiným planetám, například Marsu, často opomíjen. To je ale škoda, ve skutečnosti je totiž neméně fascinující. Poznatky, které o Merkuru máme, pocházejí především ze sond Messenger a Mariner 10, které k této planetě vyslala NASA.
Merkur malý, ale těžký
Planeta Merkur je překvapivě těžká. Proč? Důvodem je husté jádro z roztaveného železa o průměru 3 600 až 3 800 km, což je asi 75 % průměru planety. Obrovské jádro obsahuje více železa než kterákoli jiná planeta sluneční soustavy. Vědci si nejsou přesně jisti, jak vzniklo, ani proč je tak velké.
Merkur je nejmenší z osmi hlavních planet sluneční soustavy. Kdyby byl Merkur velký jako golfový míček, Země by byla velká asi jako grapefruit. Jeho průměr činí 4 880 km. Kolem své osy se ale Merkur otáčí velmi pomalu, jedno otočení mu trvá 59 pozemských dní.
Kromě toho se planeta Merkur nestále zmenšuje. Odhaduje se, že je asi o 14 km menší než před čtyřmi miliardami let. Astronomové se domnívají, že se tak děje proto, že železné jádro chladne, čímž se stává pevným, a proto se zmenšuje objem planety.
Merkur je chladnější než Venuše
Merkur je nejbližší planetou ke Slunci, je od něj vzdálen přibližně 58 milionů kilometrů, ale není nejteplejší. Tento titul náleží Venuši. Teplota Merkuru na straně přivrácené ke Slunci může dosahovat 427 °C, přičemž průměrná teplota na Venuši dosahuje 464 °C.
Merkur má velmi tenkou atmosféru, která zabraňuje tomu, aby se na něm udržovalo teplo. Na straně odvrácené od Slunce tak může teplota klesnout až na -170 °C. Toto kolísání, které odpovídá teplotnímu výkyvu přibližně 600 °C, je největší ze všech planet sluneční soustavy.
Merkur poskytl důkazy pro obecnou teorii relativity
Planeta Merkur má eliptickou oběžnou dráhu. Při oběhu se jeho vzdálenost od Slunce mění o 24 milionů kilometrů. Eliptická dráha Merkuru má největší excentricitu ze všech planet sluneční soustavy.
V běžné řeči to znamená, že ovál Merkurovy dráhy je delší a méně kruhový než u ostatních sedmi planet. Jeden oběh kolem Slunce Merkuru trvá necelých 88 dní, přičemž jeho průměrná rychlost oběhu je 47,87 km/s.
Měření oběžné dráhy Merkuru ukázala rozdíl mezi tím, co předpovídala Newtonova gravitační teorie, a realitou. Naopak teorie obecné relativity Alberta Einsteina vysvětluje skutečné chování Merkurovy dráhy správně, měření parametrů oběžné dráhy Merkuru se tak vlastně stalo jedním z významných důkazů Einsteinovy teorie.
Merkur má řídkou atmosféru s kyslíkem
Ačkoli Merkur vypadá trochu jako náš Měsíc, jeho novější pozorování přinesla informace, že má rozmanitější strukturu jádra i povrchu. Merkur je díky svému železnému jádru těžší a jeho řídká atmosféra obsahuje kyslík a sodík. Atmosféra Merkuru však nestačí k dýchání.
Přesto je kyslík v atmosféře Merkuru fascinujícím objevem, který může pomoci budoucím technologiím, pokud lidé někdy tuto planetu lépe prozkoumají. Je možné, že kyslík na Merkuru by se dal zachytit a stlačit pro potřeby astronautů.
Podle údajů sondy Messenger tvoří kyslík 42 % atmosféry Merkuru. Kromě kyslíku obsahuje atmosféra Merkuru též sodík, vodík, helium a draslík.
Na Merkuru je voda ve formě ledu
Sonda Messenger v roce 2008 nalezla důkazy, že v temných kráterech Merkuru se nachází led. Tento led může být buď původní, nebo může být důsledkem dopadu komet. Obecně ale platí, že mnoho lidí považuje přítomnost ledu na planetě nejblíže ke Slunci za poněkud zvláštní.
Planeta má velmi malý axiální sklon, což znamená, že na polární oblasti dopadá jen velmi málo přímého slunečního světla a některé krátery zůstávají neustále ve tmě. Kromě toho teploty během dne a noci na Merkuru dramaticky stoupají a klesají.
Na Merkuru se nachází mnoho kráterů
Merkur je velmi náchylný k nárazům těles, jako jsou asteroidy a komety, protože jeho tenká atmosféra mu neposkytuje příliš velkou ochranu. Povrch planety je pokryt krátery, z nichž některé jsou obrovské. Jeho povrch tak vypadá podobně jako povrch pozemského Měsíce. Jeden z velkých kráterů se nazývá Rembrandtův kráter, jeho průměr je 715 km.
Merkur je na obloze těžko pozorovatelný
Planeta vychází nebo zapadá velmi blízko času, kdy vychází nebo zapadá Slunce, což znamená, že amatérští astronomové často bojují se soumrakem, který jim pozorování malé planety ztěžuje.
Starověcí astronomové ale měli tmavší oblohu než my, neboť je netrápilo „světelné znečištění“, a Merkur tak mohli pozorovat docela dobře. Planeta je tedy známá již tisíce let, ostatně její název pochází z římské mytologie, kde byl Merkur poslem bohů.
Zdroj: space.com, science.nasa.gov
