Psal se srpen rok 2005 a šedesátiletého chirurga Petera Zimana čekala další běžná noční směna v bruntálské nemocnici. Nic nenasvědčovalo tomu, že se stane něco výjimečného. Pak se ale od dispečinku dozvěděl, že k němu vezou mladého muže s bodnou ranou v hrudníku. Záchranářům se jej už jednou podařilo vrátit k životu, když však okolo čtvrté hodiny ranní dorazili do nemocnice, přestalo pacientovi bít srdce znovu. Lékař v tu chvíli zareagoval zcela instinktivně. Na převoz na sál nezbýval čas, díru v srdci po ráně nožem mu na místě ucpal jedním prstem a dalšími prováděl přímou srdeční masáž.