Kdy se rozpadne naše sluneční soustava? Přečtěte si teorii, která k tomu zřejmě povede

Přidat na Seznam.cz Přidejte si magazín StoryMag.cz na hlavní stránku Seznam.cz

Jednoho dne naše slunce zanikne. Bude to způsobeno oddělením velké části hmoty, čímž se zmenší jádro. Tím unikne teplo a ze slunce se za několik tisíc bilionů let, nestane nic více, než chladná, temná a mrtvá skála. Slunce upadne v zapomnění jako poslední, planety sluneční soustavy jsou na tom o dost hůře. Tam je odhad kolem 100 miliard let. Podle vědeckého týmu však může dojít k narušení sluneční soustavy i dříve.

Současný věk vesmíru činí 13,8 miliard let, ohromné číslo, že?

Ač se astronomové a fyzici snaží odhalit konečný osud slunečné soustavy, neexistují na to jednoznačné odpovědi. Pochopení dlouhodobé dynamické stability sluneční soustavy představuje astrofyziku, která sahá až k samotnému Newtonovi. Již za jeho dob docházelo k nejrůznějším spekulacím, že vzájemné interakce mezi planetami nakonec povedou k nestabilitě systému. Není tedy možné stanovit deterministické předpovědi oběžných drah objektů sluneční soustavy za určitý časový rámec.

Teorie zániku slunce a planet

Slunce zahyne tak, že se promění v rudého obra a zaplaví Merkur, Venuši a Zemi. Následně vystřelí téměř polovinu své hmotnosti, která odvane do vesmíru a zbude z něj cca 54 % aktuální sluneční hmoty. Tato velká ztráta uvolní gravitační sevření slunce na zbývajících planetách – Marsu, Jupiteru, Saturnu, Uranu a Neptunu. Když bude sluneční soustava obíhat kolem galaktického středu, další hvězdy se začnou přibližovat nebezpečně blízko a dojde k narušení oběžné dráhy planet. Některé průlety by mohly značit další destabilizaci.

Vždy se odehrává podobný scénář

S těmito dalšími vlivy, které jsou zohledněny ve výpočtech, provedl tým 10 simulací, jak by mohla destrukce vypadat. Poté, co Slunce dokončí svůj vývoj v bílou hmotu, mají vnější planety větší oběžnou dráhu, ale stále zůstávají relativně stabilní. Rozšířené oběžné dráhy, stejně jako vlastnosti planetové rezonance, činí systém náchylnějším k devastacím.

Po 30 miliardách let by takové hvězdné odchylky mohly narušit stabilitu drah a následkem by byla rychlá ztráta planet. V simulovaném prostředí unikly ze svých oběžných drah všechny kromě jedné. Poslední osamělá planeta se drží dalších 50 miliard let, ale její osud je zpečetěn.

Nakonec je také uvolněna gravitačním vlivem procházejících hvězd. V žádném případě to ovšem nelze považovat za reálné, nakonec to tak být vůbec nemusí… to je ve hvězdách.

Zdroj: livescience.com

Autor: Renata Horáková
Přidat na Seznam.cz Přidejte si magazín StoryMag.cz na hlavní stránku Seznam.cz
ZAVŘÍT