Běsnící bohatá dáma pospíchá ulicí a strhává na sebe pohledy kolemjdoucích. Křičí totiž, že pokud nikdo jiný nevymyslí myčku nádobí, udělá to sama. Co ji tak rozzuřilo? Právě má za sebou další večírek ve svém sídle, po němž jako vždy zbyla hromada nádobí. Na jeho úklid a umytí se ihned vrhlo služebnictvo, a to bez řečí, jak se sluší a patří. Problém však nastal ve chvíli, kdy je paní viděla, jak neopatrně s drahocennými kousky jejího čínského porcelánu zacházejí. Nejprve se do čištění pustila sama, ale rychle ji to přešlo. Musí přece existovat způsob, jak nádobí umýt, aniž by se ho musel někdo dotýkat! Existuje a ona ho vymyslí. Po nějaké době konstruování a zdokonalování spěchá Američanka Josephine Garis Cochran se svým vynálezem na patentový úřad. To se píše konec roku 1886.
Vnučka vynálezce parníku to nejspíš měla v genech
První myčku nádobí na ruční pohon vymyslel Joel Houghton, nechal si ji patentovat v roce 1850. V té době bylo Josephine něco kolem deseti let, není totiž jisté, zda se narodila v roce 1839 nebo 1841. Technické cítění a vynálezecké geny ale měla v rodině. Jejím pradědečkem nebyl nikdo jiný než John Fitch, vynálezce parníku. Její otec John Garis se jako stavební inženýr zase podílel na výstavbě Chicaga.
Josephine se v devatenácti letech provdala za bohatého obchodníka a politika Williama Cochrana. Měli spolu dvě děti, ale obě zemřely v nízkém věku. V jejich sídle se tak často pořádaly společenské večeře a večírky a jídlo se podávalo i na čínském porcelánu hostitelky. Nemůžeme se však divit, že byla tak háklivá na to, když se s ním zacházelo neopatrně. Podle jejích vlastních slov pocházelo vzácné nádobí ze 17. století. Někdy okolo roku 1878 se proto rozhodla vymyslet způsob, jakým by se mohlo umýt, aniž by na něj muselo její neopatrné služebnictvo, případně snad ona sama, příliš sahat.
Hodně umytého nádobí za pár minut
Jakmile se po své běsnící procházce, při níž prorokovala vlastní vynález myčky nádobí, uklidnila, s chladnou hlavou se opravdu pustila do práce. Pomáhal ji s tím technik George Butter a trvalo pár let (někde se uvádí i osm), než byla s výsledkem spokojená natolik, že si ho nechala 28. prosince 1886 patentovat.
A jak její myčka vypadala a fungovala? V měděném kotli se nacházel kruh, kterým otáčel motor, zatímco ze spodní i horní části tryskala do prostoru voda se saponátem. Na kruhu se nacházelo nádobí uložené do drátěného držáku vytvořeného na míru. Po umytí vodou se saponátem následovalo opláchnutí čistou vodou a ještě horké nádobí se vyndalo a osušilo.
Čtěte také: Lapače chodců – první prototypy bezpečnostních prvků na vozidlech působí až bizarně.
Založila firmu a získala ocenění na výstavě v Chicagu
V roce 1883, kdy svůj vynález ještě nosila v hlavně, William Cochran zemřel. Místo jmění jí však zanechal pouze dluhy a tak se čerstvá vdova musela zařídit po svém. Po patentu založila společnost Garis-Cochran Dish-Washing Machine Company a v roce 1893 získala ocenění na Světové výstavě v Chicagu. Jejího vynálezu si tak všimla širší veřejnost a zájem o něj projevily zejména hotely, restaurace a později i nemocnice a armáda. Svou společnost časem výhodně prodala. Ta pak několikrát změnila název a nakonec splynula se společností Whirpool.
Do domácností se ale myčka dostala až výrazně později, a to zejména kvůli vysoké pořizovací ceně. Další problém viděli lidé v tom, že bere práci služebnictvu. Malou domácí myčku velmi podobou té dnešní vymyslel v roce 1924 William Howard, toho už se však Josephine nedožila. Zemřela v roce 1913. Ve větší míře se tento spotřebič začal do amerických domácností šířit až v 50. až 70. letech minulého století.
Zdroje: quora.com, Wikipedia, tellerreport.com
