Běsnící bohatá dáma pospíchá ulicí a strhává na sebe pohledy kolemjdoucích. Křičí totiž, že pokud nikdo jiný nevymyslí myčku nádobí, udělá to sama. Co ji tak rozzuřilo? Právě má za sebou další večírek ve svém sídle, po němž jako vždy zbyla hromada nádobí. Na jeho úklid a umytí se ihned vrhlo služebnictvo, a to bez řečí, jak se sluší a patří. Problém však nastal ve chvíli, kdy je paní viděla, jak neopatrně s drahocennými kousky jejího čínského porcelánu zacházejí. Nejprve se do čištění pustila sama, ale rychle ji to přešlo. Musí přece existovat způsob, jak nádobí umýt, aniž by se ho musel někdo dotýkat! Existuje a ona ho vymyslí. Po nějaké době konstruování a zdokonalování spěchá Američanka Josephine Garis Cochran se svým vynálezem na patentový úřad. To se píše konec roku 1886.