V průběhu druhé světové války, resp. druhé čínsko-japonské války se pod japonským velením odehrávají šílené experimenty na živých lidech. Pokusnými králíky se stávají převážně čínští váleční zajatci, ale testuje se i na těhotných ženách, malých dětech, mentálně postižených i starých lidech, bezdomovcích, partyzánech a politických vězních. Jednotka japonské císařské armády, která má tohle všechno na svědomí, nese označení 731. Jeden z vedoucích – fyziolog Jošimura Hisato má zvláštní zájem o studii extrémního podchlazení.
Končetiny nechávají zmrznout na kost
Pod jeho velením Japonci vystavují zajatce mrazu. Začínají u končetin, jejichž část většinou noří do vany s ledem. Průběžně do ní buší holí, aby zjistili, zda už je tuhá dost. Dokončený proces umrznutí se projevuje hlubokým dutým zvukem podobným úderu do dřeva a ledovým povlakem.
Cílem je zjistit, jak nejlépe omrzliny ošetřit. Armáda vystavená tuhým mandžuským zimám totiž není plně bojeschopná a Japonci chtějí zajistit její posílení proti přírodním podmínkám a živlům.
Dalším krokem tedy je rozmrazování, které probíhá několika způsoby. Ukazuje se, že tehdy běžné tření postižené části není nejlepším způsobem ošetření omrzlin. Zkoušejí postupné samovolné rozmrznutí bez jakéhokoli zásahu, účinky horké vody i otevřeného ohně. Ukazuje se, že nejlepším je ponoření do vody o teplotě mezi 37,8 a 50 °C.
Na torzu těla testují mor
Pokud se na testované končetině objeví gangréna, lékař její nutnou část amputuje. Oběť přežije a může pokračovat v nelidském testování. Jakmile je horní končetina oddělena až po rameno, následuje druhá paže a poté i nohy.
Japonci ale nedají věčný klid ani torzu člověka. Jakmile z něj zbude jen hlava a trup, využijí jej ještě k testování moru a dalších nemocí.
Operace bez narkózy a další nelidské experimenty
Testování mrazu však nebylo to jediné, co mohlo převážně čínské zajatce u jednotky 731 potkat. Své oběti vystavovali syfilidě, kapavce, moru či antraxu a zjišťovali rychlost promoření mezi vězni. Prováděly se zde také vivisekce – operace bez narkózy, a to i na dětech a kojencích. Nejednalo o žádné malé zákroky, ale o vyjímání vnitřních orgánů, amputace a následné přišívání končetin a také kastrace mužů. Zkoumaly se tak zejména účinky různých nemocí na jednotlivé orgány.
Další týmy testovaly na lidech bez jakéhokoli umrtvení nebo analgetik pálení plamenometem či horkou vodou, extrémní dávky rentgenových paprsků, výbuch bomby a granátu, injekce zvířecí krve a moči a také vzduchu. Ženy zase znásilňovali a nechávali otěhotnět, aby zjistili, zda se na novorozence přenese syfilis od matky. Vězně nutili k sexu mezi sebou pod dohledem několika členů jednotky. Některé zase vystavili účinkům velkého tlaku v tlakových komorách, další nechali vyhladovět a zcela dehydratovat.
Nepřehlédněte: Pevnost Osowiec: Útok mrtvých mužů aneb jak Němci nedobyli ruskou pevnost.
Ze zajetí se odsud nikdo živý nedostal, oběti se mimo úmrtí při šílených pokusech zplynovaly nebo pohřbily zaživa.
Velitelé jednotky 731 nebyli nikdy potrestáni
Jednotka také vyvinula biologickou zbraň v podobě blech nakažených morem. Ty následně vypouštěli na čínská města, kde způsobily rozsáhlé epidemie. V rámci experimentální stanice jednotky 731 došlo odhadem ke statisícům úmrtí.
Mezi lety 1942 a 1945 velel jednotce generál Širó Išii, který měl velký zájem na používání biologických zbraní v Tichomoří. Důkazy o činnosti jednotky 731 nařídil na konci války zničit a zbývající vězně popravit. Zatkli ho Američané, ale krátce po válce pro sebe a další vedoucí vyjednal imunitu výměnou za podrobné poznatky ze svých experimentů. On ani žádný z dalších japonských vědců z jednotky 731 tak nebyli nikdy potrestáni.
