Byla krásná, urozená a vzdělaná. Hraběnka Alžběta Báthoryová žila v letech 1560 – 1614 a dodnes je známá především tím, že toužila po krvi mladých panen a koupala se v ní. Pravdou je, že svou krásou byla posedlá ale jen kvůli tomu se v krvi nekoupala. Mučení a vraždy totiž zbožňovala a vlastně to měla v genech.
Mučení jako nesmírná zábava
Čachtická paní Alžběta Báthoryová byla na svou dobu neuvěřitelně krásná a byla také velmi vzdělaná. Uměla mluvit několika jazyky a nebála se intrikovat a míchat i do ryze mužských záležitostí. V každé ze svých komnat prý měla zrcadlo a toužila být mladou a krásnou napořád. Se všemi omlazujícími mastmi a lektvary jí měla pomáhat vyhlášená vědma a léčitelka Darvulie. Podle pověstí jí to ovšem ale ani zdaleka nestačilo.
Prý pila krev svých obětí, mladých dívek a také se v jejich krvi koupala, aby zůstala navždy krásná. Jenže tahle omlazovací kúra jí nestačila. Ze všeho nejvíc se vážená hraběnka vyžívala v samotném mučení. Někteří vědci přišli s teorií, že krev skutečně pila. Alžbětinu krvelačnost vysvětlují tím, že trpěla chudokrevností a tak si svou krev chtěla doplnit pitím cizí lidské krve. Podle mnohých se v krvi ani vůbec nekoupala, jde o pověsti, které se táhnou už staletí s jejím jménem. Jedno jí ovšem neodpáře nikdo. Mučení měla v genech a nesmírně si ho užívala.
Neuvěřitelná krutost
Nevinným dívkám měla vytrhávat zuby, vpichovat jim špendlíky do tváře a rtů. Rozpálenou lžíci nebo mincí měla nebohým dívkám přitlačovat k tělu, pálit je rozžhavenými železem, svíčkami jim opalovat přirození, ústa jim zašívala, aby nekřičely. Nahé je prý vyháněla na mráz, kde je ještě polévala studenou vodou, dokud neumrzly. Maso jim vytrhávala ze zad a vykloubala jim ruce. Její služebná Dora Sentešová během soudu vypověděla: „Když byla paní nemocná, že nemohla nikoho bít, přitáhla si děvčata k sobě a kusy masa jim zuby vytrhávala z tváří a ramene.“
Někdy je zase jen tak pro zábavu bičovala, kopala a bila. Mrtvá těla ukládala pod podlahu nebo je nechala pohodit jen tak na poli v okolí. Všichni okolo si o tom šuškali, ale protože šlo přece o urozenou a váženou hraběnku, nic se vlastně dělat nemohlo. Nikdo nechtěl věřit tomu, že by to vůbec mohla být pravda. Ale i tahle klec nakonec spadla. Dnes se hraběnce Báthoryové přisuzuje až 650 nevinných obětí. Podle záznamů v jejím deníku, kam si zapisovala jména svých obětí.
Proč se to vlastně dělo?
Byla nemocná, trápila ji duševní choroba? Tahle zvrácenost se přece musela někde vzít. Odpověď je mnohem prostší než se zdá. Alžběta pocházela z rodu, kde sadistické praktiky měly své čestné místo. Měla to zkrátka v genech. A navíc… Čachtická paní Alžběta Báthoryová se vdávala už v patnácti letech. Jistě, že ne z lásky. Byla provdaná za svého bratrance Františka II. Nádasdyho. Celý rod Báthoryů byl tehdy proslulý tím, že se o moc a svůj majetek s nikým nedělí. A tak byly naprosto běžné sňatky rodinných příslušníků. Dokonce i Alžbětina matka Anna byla sestřenicí svého manžela Juraje Báthorye. Je logické, že podobné sňatky, ze kterých vzejdou i děti vedou k naprosté degeneraci rodu.
Sadistická rodinka
Většina členů jejich rodu byla proslulá svými výstředními povahovými rysy, byli to tyranové a samolibí lidé, kterým na druhých zkrátka nezáleželo. Sexuální úchylky a zvrácené praktiky u nich byly na denním pořádku. Alžbětin bratr Štěpán měl pověst alkoholika a nesmírného tyrana, tetička Klára byla prý bisexuální zrůdou, která dokonce zavraždila vlastního manžela. A je to právě tetička Klára, které měla Alžbětu zasvětit do mučících praktik a naučit ji lesbickým hrátkám. Zbytek rodiny trpěl epilepsií nebo dnou, často pili větší množství alkoholu a ke svým poddaným se chovali jako ke zvěři. Není tedy divu, že Alžběta podědila sadistické sklony, které se v jejím případě až příliš moc zvrtly.
Ovšem ani to, že se stala obětí svých vlastních genů, ji neomlouvá za její zločiny. Možná, že kdyby ji alespoň její manžel občas krotil, nemuselo to zajít až tak daleko. Jenže její muž byl více ve válce než doma a sám měl k sadistickým praktikám také velmi blízko. U zvrácených mučících chvilek své ženě i několikrát sám asistoval. Bavila se tím opravdu celá rodina. A Alžběta si celou tu dobu byla velmi dobře vědoma toho, co provádí. Jí mučení a vraždy ale přinášely potěšení. Za její běsnění ji čekal trest v podobě internace. Byla zavřená na svém hradě, který dokonce života nesměla opustit a nikdo k ní neměl přístup. Jelikož byla z tak vznešeného rodu, horší trest pro ni nepřicházel v úvahu. Vyvázla z toho opravdu lehce.
Alžběta Báthoryová zemřela v noci 21. srpna 1614.
