Československé horolezecké výpravě jakoby pořád někdo házel klacky pod nohy. Když vyřídí všechna povolení, cestu jim zhatí invaze vojsk Varšavské smlouvy. Když se situace trochu uvolní, vyberou jiný cíl a projdou novým vyřizováním. Konečně se vydávají na cestu a cestou je jim ztratí část zásob. Když se konečně vydají do hor, zřítí jeden z členů výpravy při sestupu. Je na místě mrtvý. Snad každého napadne, že nic horšího už se nemůže stát, jenže se stane.
Některým zachrání život jejich „politická nespolehlivost“
Z původního plánu nadšenců z TJ Lokomotiva Liberec dobýt Mount McKinley na Aljašce po srpnu 1968 sejde. O povolení vyjet do USA si mohou horolezci nechat jen zdát. Nevzdávají se však a vybírají náhradní cíl dlouho připravované výpravy – peruánský vrchol Huandoy (6360 m n. m.) v Bílých Kordillerách.
Zostřené poměry v Československu však nedovolí vyrazit jen tak někomu. Politické prověrky se složením výpravy dost zamávají. Těm, u nichž není „v zájmu republiky“, aby vycestovali za hranice, to paradoxně zachrání život. Nakonec se do Peru vydává 15členná skupina složená z těch nejlepších i průměrných horolezců ve věku od 24 do 52 let. Všichni tvrdě dřeli a neponechali nic náhodě. Jejich běžkařský trénink u Bedřichova dokonce stojí za vznikem Jizerské 50.
Smrt horolezecké špičky přišla zcela nečekaně
V druhé polovině dubna 1970 odlétají horolezci do Limy, kde zjišťují vážný problém – loď s vybavením se opozdila. Čekat na ni budou dva týdny, které využijí k aklimatizaci. Než konečně vyrazí do hor, musejí ještě doplnil ukradené vybavení. Po tomto zádrhelu už se výprava může konečně vydat na Huandoy.
Základní tábor zřídí ve výšce 3850 m n. m. mezi jezery Llanganuco. 18. května se vydávají na túru a při běžném sestupu Ivanu Bortelovi, nejzkušenějšímu členovi výpravy náhle uklouzne noha na úzké mokré stezce. Po hlavě se zřítí do třicetimetrové hloubky a na místě umírá.
Pokračovat, nebo se vrátit domů?
Smrt kamaráda ostatní pochopitelně zasáhne. Musejí zajistit jeho pohřeb a bez něj nemá smysl se o obtížný výstup na jižní stěnu Huandoye vůbec pokoušet. Co tedy dál? Vydat se domů? Najít jiný plán?
Nakonec se dohodnou na výstupu na nejvyšší peruánskou horu Huascarán (6768 m n. m.), která se nachází na druhé straně jezer Llanganuco. Je to technicky snazší cíl, který by neměl představovat velký problém. Jejich původní stanoviště ale obsadí japonská výprava a tábor proto musejí postavit o kus dál.
Čtěte také: Poslední fotka dívky uvězněné po výbuchu sopky – proč nebylo možné zachránit Omayru Sanchéz?
Kamenná lavina smete základní tábor
Poslední květnový den 1970 se zbývajících 14 členů československé horolezecké expedice a jejich chilský průvodce nacházejí v základním táboře, když Peru zasáhne silné zemětřesení. Jeho přímým následkem se utrhne ledovec a kamenná lavina z Huascaránu. Masa hory se propadá o 2500 výškových metrů níže a nabírá rychlost až 320 km/h. Pravý okraj laviny pohřbí základní tábor expedice a bere si životy všech 15 horolezců.
Zemětřesení o síle 7,9 Richterovy škály silně postihne na 250 obcí, vyžádá si téměř 70 tisíc životů a 200 tisíc lidí nechá bez střechy nad hlavou. Masivní sesuv Huascaránu zapříčiní i zasypání města Yungay, kde usmrtí 18 tisíc jeho obyvatel. Japonská výprava má obrovské štěstí stejně jako několik turistů, kamenná lavina se jim těsně vyhne.
První výprava, z níž se nikdo nevrátil
Zpráva o přírodní katastrofě obletí svět a dostane se i k rodinám horolezců. Všichni až do poslední chvíle doufají v zázrak, 11. června však v Peru muže označí za nezvěstné a poslední naděje vyhasne o rok později, když je československé úřady oficiálně prohlásí za mrtvé. Expedice Peru 1970 tak získává smutné prvenství – je první, z níž se nikdo nevrátil domů.
