Pracovníci atomové elektrárny v Jaslovských Bohunicích nedaleko Trnavy pozorně sledují, jak zavážecí stroj vkládá do reaktoru čerstvý palivový článek. Vzápětí se ukazuje, že jeho upevnění selhalo. Pětimetrový článek je vystřelen ven přetlakem chladiva. Poškozený zůstává ležet vedle zavážecího stroje. Píše se 5. leden 1976, hodiny ukazují 11:55 a do prostoru začíná pod velkým tlakem unikat mírně radioaktivní oxid uhličitý (CO2). Pro lidský organismus je jedovatý, to je však ten menší problém. Tím zásadním zůstává fakt, že tento plyn má chladit reaktor, jehož přehřátí může mít nedozírné následky.
Dva zaměstnance plyn udusí
Elektrárna A-1 funguje od roku 1972 a její speciální reaktor KS-150 se vyznačuje tím, že nepotřebuje obohacený uran, stačí ten přírodní. Také se u něj dá palivo měnit za chodu. A tak se dostáváme rovnou k lednu 1976, kdy mělo k takové výměně dojít.
Do reaktorového sálu uniká oxid uhličitý, který se dále šíří dolů, protože je těžší než vzduch. Bezbarvý plyn není nijak cítit a udusí dva zaměstnance – Libora Bendu a Izidora Ferecha, kteří mu nestačí uniknout.
Z reaktorového sálu stihli všichni včas utéct a spustit poplach. Teplota v reaktoru skrze unikající chladivo však pomalu narůstá. Snížení průtoku problém nevyřeší, je nutné díru po palivovém článku ucpat. Pokud by se tak nestalo, v průběhu hodiny by se teplota zvýšila nad kritickou hranici 1132 °C, při níž se taví kovový uran. Následoval by scénář jako v japonské Fukušimě v roce 2011. Před touto událostí se možné následky přirovnávaly k výbuchu v Černobylu v roce 1986.
Hrdinský čin, o němž málokdo ví
Dva ze zaměstnanců se riskantního úkolu ujmou. Berou si ochranný oděv a kyslíkové masky. Musejí překonat několik radioaktivních překážek. Viliam Pačes a Milan Antolín zamezí katastrofě přibližně 64 minut po havárii palivového článku. Reaktor se později podaří opravit a nikdo z kontaminovaných zaměstnanců si naštěstí neponese trvalé následky.
Nepřehlédněte: Při explozi chemičky v Oppau zahynulo 559 lidí, směs amonných látek se tehdy rozrušovala dynamitem.
A jak tehdejší funkcionáři ocení jejich čin? Nijak. O havárii se nemluví, sovětská technologie přece nemohla selhat, hledá se sabotér, který za všechno může. Pačes s Antolínem se uznání dočkají až po havárii v Černobylu, v roce 1987 dostávají státní vyznamenání za hrdinství. Pocit hrdosti však zhořkne, když po revoluci nový československý prezident Václav Havel všechna ocenění udělená v bývalém režimu zruší. V roce 2008 však zaslouženě dostávají přímo od slovenského prezidenta jiné vysoké státní vyznamenání, a sice Kríž Milana Rastislava Štefánika III. Triedy.
O rok později roztaví reaktor obyčejný silikagel
Havárie v tichosti vyšumí, o půl roku později už reaktor opět funguje. Ne však dlouho. V únoru 1977 má dojít k další výměně palivového článku. Zaměstnanci v jeho balení objeví roztržený pytlík silikagelu, který se běžně používá k nasávání nechtěné vlhkosti. Kuličky sice odstraní, článek ale důkladně neočistí a usadí jej na jeho místo. Silikagel však ucpal mřížku, kudy má proudit chladivo. Během pár minut dojde k přepálení článku, poškození přepážek v reaktoru, zvyšuje se teplota a začíná unikat radiace. Pracovníci reaktor dle platných pokynů odstaví právě kvůli teplotě, ač zatím netuší důvod jejího stoupání. Na vše ostatní se přijde až později.
Takto poškozený reaktor už se nevyplatí opravovat. Zůstává odstavený a jeho kompletní vyřazení má být dokončeno v roce 2050. Ačkoli při této havárii nedošlo ani ke ztrátám na životech, ani ke zraněním, dle mezinárodní stupnice pro jaderné událost je hodnocena stupněm 4 (nejzávažnější je stupeň 7). Z elektrárny po havárii ještě několikrát unikla radiace a likvidace reaktoru probíhá v utajení.
Zdroj: atominfo, wikipedia, sme | foto: WikiMedia
