V Číhošti se už měsíc nemluví o ničem jiném, než o tom zázraku, který se třetí adventní neděli stal ve zdejším kostele. Samovolný pohyb kříže zaznamenaly dvě desítky věřících a případ zaujal i církevní hodnostáře, kteří se sem začali sjíždět z různých míst podobně jako poutníci. Jenže ona událost zajímá i někoho jiného. Státní bezpečnost, která o věc zprvu nejevila zájem, ji má v plánu využít ve své proticírkevní propagandě. Dne 28. ledna 1950 přijedou k faře a místního faráře Josefa Toufara unesou do Valdic, kde ho čeká mučení a vynucené doznání ke všemu možnému. Místní obyvatelé možná ale tušili, že se něco chystá. StB tu totiž před dvěma dny část z nich vyslýchala.
Číhošťský zázrak zaujal mnohé, což upoutalo pozornost StB
Sedmačtyřicetiletý Josef Toufar působil v Číhošti teprve krátce, ale s místními měl dobré vztahy. Ke svému povolání se dostal až relativně pozdě. Jeho otec si to nepřál, Toufar proto šel studovat příslušnou školu až po jeho smrti, jako šestadvacetiletý muž. K tzv. číhošťskému zázraku došlo během jeho bohoslužby na třetí adventní neděli. Během toho, co řečnil a gestikuloval, se naklonil zhruba půlmetrový kříž nad oltářem. Podle devatenácti očitých svědků se dostal sám od sebe do takové pozice, že by se za normálních okolností musel převrátit a spadnout.
Sám Toufar neměl o incidentu ani ponětí, dokud ho o něm neinformovali jiní. V lednu následujícího roku, jej podrobně popsal svému kamarádovi Karlu Poláčkovi v dopise. Zmiňuje se v něm mj. i o tom, že pohyb kříže měli věřící zpozorovat ještě dvakrát. Zpráva o něm se velmi rychle dostala do různých koutů republiky. StB, kterou cela věc zprvu vůbec nezajímala, začala v události spatřovat prostředek, jak zatočit s církvemi, a začala konat.
Po krutém mučení podepsal všechno, co mu podstrčili
Dne 26. ledna vyrazili tři příslušníci tajné polici do Číhoště vyslýchat a o dva dny později unesli Toufara do Valdic, kde ho čekalo už jen mučení. Bili ho i bičovali, polévali studenou vodou, věšeli na hák, svlékali. Po odepření jídla mu naservírovali přesolenou polévku bez možnosti ji zapít. Týrali ho fyzicky i psychicky a největší podíl na tom měl estébák Ladislav Mácha.
Farář se ale držel a odmítal se přiznat. Teprve po několika týdnech Toufar podepsal dvě prohlášení, která znalci považují vzhledem k odlišnému stylu vyjadřování, za vykonstruovaná. V jednom se uvádí, že celý „zázrak“ zinscenoval on sám, v druhém se pak přiznává, že zneužíval malé ministranty.
Do kazatelny ho museli vynést, krátce na to zemřel
StB tedy mohl pokračovat podle plánu a provést „rekonstrukci“. Frašku, kterou rekonstrukcí nazývat ani nejde, připravili na noc z 23. na 24. února. Měli v plánu natočit propagandistický snímek, v něm Toufar ukáže, jak křížem sám pohyboval pomocí jakéhosi zařízení. Zničeného muže však museli i na kazatelnu vytáhnout, sám by tam nedošel. Nakonec s ním natočili jen pár minut záznamu, protože se zhroutil. Prasklý vřed mu způsobil zánět podbřišnice. Zemřel 25. února krátce po operaci v pražském Borůvkově sanatoriu. Chystaného monstrprocesu se tak už nedožil. Pohřbili jej do neoznačeného hrobu na hřbitově Ďáblicích. Do toho číhošťského jeho ostatky přepravili až před pár lety.
Nepřehlédněte: Uhelné prázdniny 1979 – teploty během jednoho dne klesly až o 30 °C, zmrzlo uhlí, nastala kalamita.
Propagandistický film však opravdu vznikl. Pod názvem Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení jej na začátku 50. let vysílala kina po celém Československu. Josef Toufar se v něm objeví jen krátce. StB se ani nedařilo na místě zhotovit nástroj, kterým měl farář kříž ovládat, přišli na to až v dílně v Bartolomějské. V záběrech je toto zařízení skryto za květinami, čímž se soudruzi dopustili chyby – květiny se během adventu k výzdobě kostela nepoužívají.
Rodina se o smrti dozvěděla až po letech
Komunisté oznámili příbuzným úmrtí Josefa Toufara až čtyři roky poté. Ladislava Máchu čekal první soud za Toufarovu vraždu v roce 1968, z něj vyvázl bez trestu. Do vězení měl nastoupit až v roce 1999, kdy mu soud vyměřil dvouletý trest odnětí svobody. Kvůli špatnému zdravotnímu stavu ale nenastoupil. Svého činu nikdy nelitoval. Zemřel v roce 2018 ve věku 95 let.
Záhadu zázraku v číhošťském kostele se dodnes nepodařilo objasnit.
Zdroje: irozhlas.cz, Krvavá léta, ceskatelevize.cz, Wikipedia, reflex.cz, joseftoufar.cz