V listopadu 1945, jen několik měsíců poté, co byly na konci druhé světové války svrženy atomové bomby na japonská města Hirošimu a Nagasaki, začali američtí vojenští představitelé plánovat další testy jaderných zbraní. O existenci odlehlého místa, které si pro testování vybrali, původně věděl jen málokdo z běžných Američanů. Atol Bikini, malý prstenec korálových ostrovů o celkové rozloze pouhých dvou čtverečních kilometrů, byl součástí Marshallových ostrovů ve středním Pacifiku.
Proč zrovna Bikini?
Atol Bikini splňoval všechna požadovaná kritéria. Byl pod kontrolou Spojených států amerických, nacházel se daleko od námořních tras, ale v okruhu 1 000 mil od základny, z níž mohly startovat bombardéry. Laguna, kterou atol obklopoval, poskytovala „chráněný přístav“ pro lodě námořnictva, včetně plavidel, která by byla použita jako cíle. Navíc zde žilo jen nepatrné množství obyvatel, podle jednoho z údajů pouhých 167 lidí, které mohla armáda přemístit.
Malý atol se brzy stal jedním z nejznámějších míst na planetě, s tak rozpoznatelným jménem, že po něm francouzský návrhář pojmenoval plavky. V letech 1946-1958 Spojené státy na atolu Bikini odpálily dvacet tři jaderných zařízení, včetně vodíkových bomb.
První atomová bomba minula cíl
Atol byl vybrán jako místo pro operaci Crossroads, program zkoumání účinků jaderných výbuchů na plavidla námořnictva. Dne 1. července 1946 se uskutečnil test Able. V laguně atolu Bikini byla umístěna cílová flotila 95 lodí s laboratorními zvířaty na palubě, aby vědci mohli studovat potenciální účinky radiace. Podpůrná flotila dalších 150 lodí se stáhla na pozici 10 námořních mil od atolu a čekala.
V 9 hodin ráno přeletěl nad lagunou bombardér B-29 a shodil atomovou bombu, která sice explodovala, ale minula cílovou flotilu uprostřed laguny. Bomba sice potopila pouze pět lodí, ale síla výbuchu a radiace zabila asi třetinu laboratorních zvířat.
Druhý test atomové bomby způsobil tsunami
Při testu Baker 25. července 1946 vyzkoušela americká armáda jiný přístup a odpálila bombu pod vodní hladinou. Jednalo se o první podvodní test jaderné zbraně, který vedl k nejrůznějším překvapivým jevům. Výbuch vytvořil obrovskou bublinu horkého plynu, která se současně rozpínala směrem dolů i vzhůru.
Na dně vyhloubila kráter, na hladině se projevila jako gejzír a vytvořila obrovskou vodní kopuli, která nakonec dosahovala více než kilometrové výšky. Výbuch vyvolal též vlnu tsunami o výšce přes 28 metrů. Příval vody se přehnal přes mnoho cílových lodí a pokryl je radioaktivitou. Podle zprávy amerického námořnictva se osm lodí potopilo.
Třetí test atomové bomby byl odvolán
Americký program jaderných zbraní měl v roce 1946 problém, protože ještě neměl tolik bomb. Při testech Able a Baker byly spotřebovány dvě z pouhých tří jaderných bomb, které měly Spojené státy ve svých zásobách. Přestože se výroba nových bomb brzy rozběhla, americká armáda se nadále obávala plýtvání zdroji. Operace Crossroads měla původně zahrnovat třetí test jménem Charlie, plánovaný na duben 1947. Vědci plánovali odpálit atomovou bombu ještě hlouběji pod hladinou. Test byl ale odložen a nakonec zrušen. Po testech v roce 1946 byl atol Bikini znovu využíván jako základna až v roce 1954, kdy se začaly testovat vodíkové bomby.
Test vodíkové bomby přinesl větší výbuch, než bylo plánováno
Zkouška Castle Bravo nebyla první vodíkovou bombou, kterou USA odpálily, toto prvenství patřilo Ivy Mike, zařízení odpálenému v listopadu 1952 na atolu Enewak na Marshallových ostrovech. Když bylo zařízení o hmotnosti 23 500 kg 1. března 1954 odpáleno, vytvořilo podle zprávy Brookingsova institutu výbuch o síle 15 megatun, třikrát větší, než se plánovalo.
Výbuch byl tak silný, že „vypařil“ tři ostrovy na atolu a na dně laguny vytvořil kráter široký jeden kilometr. Radioaktivní trosky vyvržené výbuchem kontaminovaly 23 členů posádky na palubě japonské rybářské lodi vzdálené 80 mil a také obyvatele atolů Rongelap a Utirik.
Atol Bikini stále není vhodný k obývání
Když byli obyvatelé atolu Bikini v roce 1946 přemístěni na jiné ostrovy, bylo jim slíbeno, že se časem budou moci vrátit. Koncem 60. let 20. století prohlásila americká Komise pro atomovou energii atol Bikini za bezpečný pro lidský život a umožnila některým bývalým obyvatelům návrat. Tento experiment byl však o deset let později přerušen, když studie ukázala, že se obsah Cesia-137 v tělech navrátilců zvýšil o 75 procent.
Obyvatelé byli znovu přemístěni, tentokrát na 450 mil vzdálený ostrov Kili. Vědci tvrdí, že návrat stále není bezpečný. V roce 2010 vyhlásilo UNESCO atol Bikini světovým dědictvím jako připomínku děsivé síly jaderných zbraní a jejich vlivu na moderní civilizaci.
Zdroj: atomicheritage.org, bikiniatoll.info, britannica.com
