Údolí smrti, tak začali vojáci říkat oblasti podél potoka Kapišovka na východě Slovenska, když tam v říjnu roku 1944 sváděli kruté boje v rámci Karpatsko-dukelské operace. Ta velmi zasáhla devět zdejších obcí, mimo jiné také Nižnou a Vyšnou Pisanou. Právě z nich se vrací domů osmnáctiletá studentka Květa Axmanová (později provdaná Bartoňová). Vydala se tam rok po válce odvézt nasbírané oblečení a další potřebné věci. Čekala poválečnou bídu, která postihla mnohá místa naší vlasti, ale to, co tam se spolužačkou z Učitelského ústavu a dalšími dvěma gymnazisty spatřili, teď nemůže dostat z hlavy. Musím těm dětem nějak pomoci, honí se jí hlavou. V myšlenkách se jí záhy rodí nápad na odvezení těch nejvážněji zasažených dětí na Moravu, kde jim zajistí ubytování, lékařskou péči, jídlo, oblečení i školní docházku.