Píše se 29. dubna 1961 a sedmadvacetiletý sovětský lékař Leonid Ivanovič Rogozov ví, že má jen jedinou možnost, jak přežít. Z bolesti nadbřišku se stala bolest na pravé straně podbřišku, typický vývoj apendicitidy, která se dostala do fáze, kdy je naprosto nezbytné apendix operativně vyjmout, aby nedošlo k jeho protržení, po čemž by jistojistě následovala smrt. Banální operace by to vyřešila během pár desítek minut, problém je však ten, že se Rogozov právě nachází na polární stanici na Antarktidě, a to jako jediný lékař. Rychlý převoz do nejbližší nemocnice je nemyslitelný, bude si muset část slepého střeva vyoperovat sám.
Ani lékař není připraven sahat si do vlastního břicha
Leonid Rogozov připlul na nehostinný a téměř liduprázdný kontinent na konci roku 1960 v rámci šesté sovětské antarktické expedice. Na konci dubna začal pociťovat typické příznaky apendicitidy a nejspíš si ihned začal uvědomovat v jakých podmínkách jej zastihla – venku nastávala polární noc, zuřily tam sněhové bouře, teploty klesaly i k -70 °C a pomoc z civilizace čekat nemohl. Na stanici však byl jediným lékařem.
Měl vlastně jen dvě možnost – čekat v bolestech na protržení červovitého výběžku a následnou smrt, nebo se pokusit o nemožné a sám si jej vyoperovat. Rozhodování nebylo lehké, silná bolest, kterou tou dobou zažíval, byla jen slabým odvarem toho, co by jej při takové operaci čekalo. Krom toho ani lékař není úplně připraven sahat si do vlastního břicha, a to navíc jen za minimálního užití tišících prostředků. Pud sebezáchovy ale nakonec zvítězil a on se rozhodl, že to zkusí.
Zrcátko ho mate, pracuje raději po hmatu a paměti
Drsné podmínky polární stanice samozřejmě nedisponovaly ani sterilním operačním sálem, ani vyškoleným pomocným personálem v podobě anesteziologa, instrumentáře či zdravotní sestry. Mladý lékař v sílících bolestech začal ostatním dávat pokyny a jeho asistenty při operaci sebe sama se mu stali meteorolog a mechanik.
Rogozov mohl proti bolesti použít jen lokální anestetikum, které znecitlivělo jen břišní stěnu, bolestivou pobřišnici však nikoli. Jiné přípravky užít nemohl, protože si musel zachovat jasnou mysl a pevné ruce. Usadil se do polosedu, vydezinfikoval místo operace a zarouškoval jeho okolí. První řez, kterým si břicho otevřel, necítil, všechno ostatní už ale ano. Na potřebnou oblast břicha si ale neviděl a otočený odraz v zrcadle ho spíše mátl. Přistoupil proto k tomu, že pracoval po hmatu a paměti.
Asistující polárníci měli problém neomdlít
Operace trvala necelé dvě hodiny, tedy třikrát tak dlouho než za běžných podmínek v nemocnici. Asistující meteorolog a mechanik mu pomáhali tak, jak je instruoval, a pravidelně mu otírali pot z čela. Když omdlel, což se stalo za celou operaci dvakrát, píchli mu připravenou injekci. Aby se to nestalo víckrát a aby neztratil cit v rukou, musel dělat pravidelné přestávky po krátkých intervalech.
Přihlížet operaci není pro laika snadné ani v případě, kdy ji vede tým odborníků a pacient z ní nevnímá vůbec nic. Tady museli lékařovi kamarádi přihlížet nejen tomu, jak pacient bojuje o život, ale i tomu, jak si za nepředstavitelných bolestí posouvá vnitřní orgány a snaží se dostat ke slepému střevu. Přirozeně se jim dělalo špatně a sami měli co dělat, aby neomdleli nebo neutekli pryč.
Stal se z něj hrdina a vzal si lékařku z Československa
Další z týmu polárníků celou operaci fotografoval, a to zejména pro případ, kdy by ji Rogozov nepřežil. Mladý lékař to ale zvládl a poradil si i s komplikacemi, kdy si dvakrát při manipulaci pořezal střevo a musel jej okamžitě zašít. Po pěti dnech se zotavil, po dalších dvou si vytáhl stehy a začal znovu pracovat. Po návratu z Antarktidy, který se také neobešel bez komplikací, se dočkal velké slávy, dokonce jej srovnávali se stejně starým Jurijem Gagarinem, který právě absolvoval svou cestu po oběžné dráze Země jako vůbec první člověk na světě.
V roce 1969 se oženil s českou lékařkou, s níž se seznámil poté, co jej dopisem plným obdivu požádala o podpis. Narodily se jim dvě děti, které jdou v rodičovských šlépějích. Syn Vladislav Rogozov (nar. 1969) i dcera Jelena Vojtková (nar. 1971) pracují jako lékaři. Leonid Rogozov však z celé situace propadl alkoholu a manželství se rozpadlo. V roce 2000 zemřel na rakovinu plic.
Zdroje: novinky.cz, idnes.cz, iprima.cz, Wikipedia
