Píše se 23. března 2001, krátce po půl jedné v noci. Na oběžné dráze Země ve výšce 220 kilometrů se právě začíná uzavírat životní dráha ruské vesmírné stanice Mir. Z řídícího střediska v Koroljovu u Moskvy přichází pokyn k zážehu manévrovacích motorů. Není to kvůli drobné opravě kurzu či posunu na vyšší oběžnou dráhu, jako tomu bylo v minulosti, ale právě naopak. Stanice byla záměrně navedena na sestupnou dráhu a míří vstříc řízenému zániku v atmosféře Země. Výška postupně klesá a několik dalších zážehů motorů tento děj ještě urychluje. Před sedmou hodinou ranní našeho času Mir ve výšce okolo 120 km vstupuje do hustých vrstev atmosféry a jeho existence postupuje do závěrečného dějství. Jednotlivé moduly, solární panely a další nesmírně drahé komponenty někdejší stotřicetitunové orbitální stanice se proměňují ve shluk hořících úlomků a trosek. Doprovázeny mohutným ohnivým chvostem pak před zraky obyvatel ostrova Fidži protínají oblohu a nakonec dopadají do vln Tichého oceánu.
Smůla od samého počátku, požár na palubě a srážka se zásobovací lodí
První, základní modul nové sovětské vesmírné stanice byl vynesen na oběžnou dráhu v únoru 1986, přičemž v krátkém sledu měly následovat další starty. Celý projekt se však dostal do problémů a dokončení a připojení zbývajících modulů nabralo mnohaleté zpoždění.
Podle původního plánu měl být Mir (Мир = mír, nebo také svět) dokončen po dvou letech, poslední modul byl přitom na oběžnou dráhu vynesen až po deseti letech, v roce 1996. Problémy se stanici nevyhýbaly ani poté, v roce 1997 bezprostředně ohrozil životy smíšené mezinárodní posádky požár, který vážně poškodil řadu systémů a část kabiny zaplavil hustým černým dýmem. O rok později došlo k závažnému poškození stanice během přistávacího manévru zásobovací lodi Progress, kdy důsledkem špatného navedení při přiblížení došlo ke kolizi. Byly potrhány solární panely, Mir tak přišel o část zdrojů energie a co bylo horší, byl protržen plášť jednoho z modulů, kde došlo k úniku kyslíku, což modul učinilo neobyvatelným.
15 let v provozu, 104 kosmonautů na palubě, přes 30 tisíc pozorování a pokusů
Problémy vršily, palubní systémy byly sužovány poruchami, docházelo ke ztrátám spojení se zemí, životnost řady komponent se chýlila ke svému konci, nebylo možné nadále garantovat bezpečnost posádky a udržování celé stanice v provozu bylo finančně stále náročnější. Objevily se i spekulace, že by mohl být Mir odprodán soukromému investorovi a že by zde mohly být natáčeny filmy o vesmíru, ale nakonec z toho sešlo. V roce 2000 bylo rozhodnuto o řízené likvidaci stanice, 15. června toho roku Mir opustila poslední lidská osádka.
Přes to všechno však lze hodnotit projekt vesmírné stanice Mir jako úspěšný. Některé její komponenty překročily svoji plánovanou životnost až třikrát, za dobu 15 let, kterou strávila na oběžné dráze, se na ni vystřídalo celkem 28 posádek tvořených 104 kosmonauty mnoha národností. Bylo zde také provedeno celkem 31 200 vědeckých experimentů, pozorování a pokusů. Velký přínos původně sovětské orbitální stanice Mir také spočíval v tom, že v pozdějším období své existence položila a prohloubila základy mezinárodní spolupráce zejména mezi Ruskem a USA, na nichž byl posléze vybudován projekt Mezinárodní vesmírné stanice ISS.
Zdroje: mek.kosmo.cz, Wikipedia, iprima.cz, stoplusjednicka.cz
