Když se v dubnu 1975 dostali v Kambodži k moci Rudí Khmérové s jejich vůdcem Pol Potem v čele, málokdo si uměl představit, co bude následovat. Již pár hodin po obsazení hlavního města Phnompenhu se rozjíždí nekončící řada poprav vlastního obyvatelstva, všech, kteří by mohli podle Pol Potova názoru stát komunistické revoluci v cestě. Na smrt jdou důstojníci, lékaři, vědci a příslušníci inteligence obecně, ale také v zemi pobývající cizinci. Obyvatelé měst jsou vyhnáni ze svých domovů a odvlečeni vykonávat otrockou práci na rýžových polích za nicotný příděl jídla. Celá země se proměňuje na převýchovný pracovní tábor. Zakázáno je jakékoliv soukromé vlastnictví, jsou zrušeny peníze a školy. Každý jednotlivec patří pouze státu, děti jsou odebírány ihned po porodu, rodiny rozbity a muži a ženy jsou nuceni žit v oddělených pracovních kolektivech. Neexistuje žádné soukromí ani osobní život. V Kambodže je vyhlášen „rok nula“, začátek nových dějin v nové, utopické beztřídní společnosti, založené na extrémním výkladu marxistických a komunistických myšlenek.
Komunistické ideje z francouzských univerzit
Pol Pot i další členové nejužšího vedení Rudých Khmérů se rekrutovali z vyšších společenských vrstev, které měly styky i s Francií, pod kterou Kambodža coby součást Francouzské Indočíny dlouhá léta spadala. Řadě z nich se dostalo nejlepšího zde dostupného vzdělání a mnozí, včetně samotného Pol Pota, poté pokračovali v Paříži na Sorbonně a na dalších francouzských univerzitách. Bylo to právě zde, kde se na přelomu 40. a 50. let seznámili s idejemi marxismu a komunismu, které zde byly mezi studenty již tehdy velmi populární.
Genocidu ukončila až vietnamská invaze
Hrůzovláda Rudých Khmérů trvala dlouhých tři a půl roku, během nichž se podařilo zlikvidovat prakticky veškeré hospodářství, průmysl a obchod. Stovky tisíc lidí byly zavražděny, ještě mnohem více zemřelo v důsledků hladomoru, který zemi nevyhnutelně postihl. Celkový počet Pol Potových obětí se odhaduje na dva miliony, což tehdy tvořilo přibližně čtvrtinu z celkového počtu obyvatelstva Kambodže.
Šílenému sociálnímu experimentu učinil přítrž až sousední Vietnam koncem roku 1978, když do zdecimované země provedl invazi poté, co bylo při etnických čistkách pořádaných Rudými Khméry na vlastním obyvatelstvu vyvražděno i několik vietnamských vesnic na druhé straně hraniční čáry.
Pol Pot i většina jeho spolupracovníků vyvázli nepotrestáni
Po svržení vlády Rudých Khmérů v Kambodže se jejich vůdci stahují do džungle při hranicích s Thajskem, kde se svými věrnými vedou partyzánskou válku proti provietnamským vládním jednotkám.
Pol Pot samotný umírá roku 1998 stářím ve věku 72 let nepotrestán. Z mezinárodního společenství nikdy nevzešla žádná iniciativa mající za cíl vyšetření a potrestání zločinů genocidy, kterých se Rudí Khmérové v Kambodže dopouštěli. USA a Čína dokonce v 80. letech materiálně podporovaly Pol Potovy partyzány v boji proti Vietnamu, se kterým měly obě tyto země politické spory.
Zdroje: echo24.cz, ceskatelevize.cz, reflex.cz, irozhlas.cz, Wikipedia
