Když se v dubnu 1975 dostali v Kambodži k moci Rudí Khmérové s jejich vůdcem Pol Potem v čele, málokdo si uměl představit, co bude následovat. Již pár hodin po obsazení hlavního města Phnompenhu se rozjíždí nekončící řada poprav vlastního obyvatelstva, všech, kteří by mohli podle Pol Potova názoru stát komunistické revoluci v cestě. Na smrt jdou důstojníci, lékaři, vědci a příslušníci inteligence obecně, ale také v zemi pobývající cizinci. Obyvatelé měst jsou vyhnáni ze svých domovů a odvlečeni vykonávat otrockou práci na rýžových polích za nicotný příděl jídla. Celá země se proměňuje na převýchovný pracovní tábor. Zakázáno je jakékoliv soukromé vlastnictví, jsou zrušeny peníze a školy. Každý jednotlivec patří pouze státu, děti jsou odebírány ihned po porodu, rodiny rozbity a muži a ženy jsou nuceni žit v oddělených pracovních kolektivech. Neexistuje žádné soukromí ani osobní život. V Kambodže je vyhlášen „rok nula“, začátek nových dějin v nové, utopické beztřídní společnosti, založené na extrémním výkladu marxistických a komunistických myšlenek.