Sovětská gymnastka Jelena Muchina není v dobré kondici. V posledních letech sice vyhrává jeden závod za druhým, ale teď jí trápí nedostatečně zhojená zlomenina nohy. Přesto z donucení pilně trénuje na moskevskou olympiádu v roce 1980. Její trenér na ni vyvíjí těžko snesitelný tlak, nejen on v ní totiž tuší novou světovou gymnastickou hvězdu. Jenže její tělo ji ještě neposlouchá tak, jak by mělo. Při nácviku obtíženého a nebezpečného Thomasova salta, které konči kotoulem, jí neumožní nabrat takovou rychlost a výšku, jakou by potřebovala. Dopadá tak přímo na bradu, její krční páteř praská a ona až do konce života zůstane ochrnutá od krku dolů.
Gymnastkou chtěla být odmala
Jelena Vjačeslavovna Muchina se narodila v roce 1960 v Moskvě. Od pěti let jí vychovávala babička a ona tíhla ke gymnastice a krasobruslení. Ačkoli projevovala talent, až do jejích patnácti let o ni nikdo příliš velký zájem nejevil. Pak se však shodou okolností dostala k trenéru Klimenkovi. Ten do té doby trénoval muže, ale v Jeleně tušil velký potenciál a dohlédl na to, aby z ní vyrostla jedna z nejpozoruhodnějších gymnastek své doby.
Jelena vynikala ladností i přesností. Ve všech klasických gymnastických disciplínách předváděla dechberoucí sestavy obsahující velmi náročné prvky a začala vyhrávat velké gymnastické soutěže. Představila i zcela nové prvky, z nichž byl jeden pojmenován přímo po ní.
Trenér po ní chtěl víc
Není divu, že Klimenko už v duchu viděl Jelenu na olympiádě v roce 1980, která se měla konat v Moskvě. Její dosavadní inovace už mu ale nestačily. Chtěl po ní i prvek, který se v ženské gymnastice objevoval jen zřídka, takzvané Thomasovo salto. Předváděli jej převážně muži a bylo považováno za nebezpečný cvik, který spočíval v tom, že po obrátce ve vzduchu následoval plynulý doskok do kotoulu na zemi.
Čtěte také: Britský voják zalehl granát, aby zachránil své druhy, vyvázl jen s proraženými bubínky a krvácením z nosu.
Naléhal Klimenko a naléhali i další vysoce postavení sovětští trenéři, tomu se těžko odporuje. Jelena ale moc dobře věděla, že na toto salto bude muset mít dostatečnou výšku a rychlost, aby jej mohla bezpečně dokončit. Trenérovi opakovala, že tohle neskončí dobře, že si zlomí vaz. Klimenko však pouze poznamenal, že holky jako ona si krky nelámou, a salto vyžadoval i nadále. Tvrdil to i přesto, že už před pár lety zraněnou páteř měla a chvíli trénovala i s ortopedickým límcem.
Thomasovo salto jí zlomilo vaz
V každém případě ho Jelena nezklamala. Poprvé Thomasovo salto předvedla na mistrovství Evropy v Praze v roce 1977. Během tréninku na další mistrovství světa v roce 1979 si ale zlomila nohu a během rekonvalescence musela vynechat několik soutěží. Tou dobou se už také kvapem blížila olympiáda a sílil jak tlak na mladou gymnastku a jejího trenéra, tak na lékaře. Jelena Muchina jednoduše musela dál trénovat a tak šla sádra dolů, aniž by zlomená kost dostatečně srostla. Prosila je, ať to nedělají, ať jí neposílají na trénink. Marně. Opětovný rentgen ukázal, že se zlomenina nehojí správně a vyžaduje operativní zákrok. I přesto jí ale lékaři opět poslali do tréninkového procesu moc brzo.
Její předčasný návrat si trenéři vynutili a rovnou jí přiměli zhubnout a cvičit, jakoby žádné zranění neutrpěla. Oslabená noha a vyčerpání z nastoleného drilu žel vedly k tomu, na co sama mnohokrát předtím upozorňovala. Ušetřena totiž nebyla ani nácviku Thomasova salta. Při tréninku dva týdny před olympiádou nenabrala potřebnou výšku a rychlost a dopadla plnou vahou přímo na bradu. Její krční páteř při tom praskla a poškodila míchu. Z gymnastické sovětské naděje se tak rázem stala kvadruplegička odkázaná na pomoc ostatních. Zemřela v roce 2006 a Thomasovo salto se mezitím dostalo na seznam zakázaných prvků.
Zdroje: Wikipedia, cuni.cz, sme.sk
