Příbuzní Renaty Balleyové a jejího otce Emanuela Balleye si oddechli. Oba to dokázali, zdárně přešli za hranice a utekli novým pořádkům v Československu i s dvanáctiletou neteří. Ten sympatický a charismatický pán, který jim pomohl, jim právě přinesl další její dopis psaný bezpochyby v Německu. Všem se ulevilo. Ne však na dlouho. O pár měsíců později je navštíví esenbáci, aby jim oznámili, že už jsou možná všichni mrtví.
Vylákal je na opuštěné místo
V první polovině roku 1948 se přes hranice, tehdy už nelegálně, vydaly tisíce občanů Československa. V jejich záměru jim pomáhali další lidé, v Senci u Plzně to byl Hubert Pilčík, starší pán, kterého všichni považovali za milého souseda. Brzy se o něm rozneslo, že převádí zájemce o emigraci přes hranice. První oběti tak na sebe nenechaly dlouho čekat.
Na začátku března 1951 vylákal Pilčík Emanuela Balleye do opuštěné hájenky Lipovka pod záminkou setkání s agentem, který jej převede přes hranice. Když se Balley na pochod přes hory šel vyspat, Pilčík ho skolil několika údery do hlavy obuškem. Tělo pokryl senem a slámou, polil neznámou hořlavinou, kterou v chatě našel, a celé stavení zapálil. Balleyovy věci si nechal a odnesl si je do Sence. Renatu Balleyovou vylákal podobným způsobem do lesa, kde ji nejprve udeřil do hlavy a následně jí okolo krku omotal provaz. Tělo zahrabal do mělkého hrobu v písku a její věci si rovněž odnesl domů.
Ženské tělo pomohly identifikovat zubní korunky
První tělo se našlo hned po uhašení požáru v hájence. Identifikovat se ho však nepodařilo. Kromě pár drobností, jako je přezka pánské obuvi nebo kovová výztuha límce pánské košile, se nenašlo nic stěžejního a nebylo možné ani určit příčinu smrti. V červenci téhož roku však našly děti z okolí Sence v lese lidskou nohu. Příslušníci pak odkryli celé tělo zavražděné ženy a díky dvěma zubním korunkám, s nimiž objeli všechny zubní lékaře v okolí, se dokázali dopátrat k její totožnosti.
Identifikace Renaty Balleyové vedla dále ke zjištěním, že se tato žena i její otec chystali opustit republiku. Příbuzní ale nechtěli uvěřit tomu, že se za hranice nakonec nedostali. To dvanáctileté děvče už jim přece vlastní rukou napsalo několik dopisů! Tělo dítěte se do té chvíle nenašlo a existovala tak naděje, že alespoň dívka bude ještě naživu. A jelikož jim šlo o její život více než o vlastní svobodu, přiznali, že rovněž přemýšleli o emigraci a že rovněž navštívili dům jistého Huberta Pilčíka.
Hodný starý pán, který mučil a zneužíval dvanáctiletou dívku
Dva příslušníci SNB si nechali dům ukázat a poté do něj začátkem září 1951 vnikli pod záminkou výměny elektroměru. Jakmile ověřili, že je Pilčík doma sám, zatkli ho. V domě bylinkáře a milovníka přírody našli ukryté větší množství zjevně cizího oblečení a bot různých velikostí, několik kufrů, čtyři zbraně a také šperky. O všem Pilčík tvrdil, že dostal od emigrantů. To však nesedělo v případě šperků, které představovaly jediné platidlo, které mohli lidé utíkající z Československa v zahraničí použít, určitě by se jich proto nevzdali.
Čtěte také: Michelina Lewandowska: Přítel ji pohřbil zaživa, smrti unikla jen o vlásek díky diamantovému prstenu.
To nejhorší, co ale v domě hodného a milého strýčka Huberta, jak se o něm také mluvilo, objevili, se nacházelo skryté ve chlévě – zařízení sestávající se z prken s řemeny na ruce a nohy a jakousi dvojitou krabicí na hlavu, která měla tlumit křik přivázané oběti. Nalezená neteř Balleyových vypověděla, že v tomto vynálezu trávila převážnou většinu dnů, když zrovna nemusela psát spokojené dopisy domů. Pilčík ji takto bezmocnou i sexuálně zneužíval. Věznil ji dva měsíce.
Ze světa se sprovodil sám
Pilčík se ji chystal rovněž zavraždit a s ní i svou manželku – nepohodlného svědka. Množství nalezených věcí prokázalo, že Hubert Pilčík zavraždil lidí nejméně pět, kriminalisté a historikové se ale shodují v tom, že konečné číslo bude daleko vyšší. Sám vrah už k tomu nic nevypověděl, během pár dnů ve vazbě se oběsil.
Zdroje: kriminalistika.cz, Wikipedia, Česká televize, Rozhlas, Muzeum Policie ČR
