Severní Francie, 18. února 1944. Skrze nízkou oblačnost a sněhovou bouři si nízkým přízemním letem razí cestu ke svému cíli peruť britských dvoumotorových stíhacích bombardérů typu Mosquito. Navigaci zasněženým terénem znesnadňuje malá dohlednost a námraza na sklech pilotních kabin, pro vedení letecké bojové činnosti panuje počasí naprosto nevhodné.
Mise rychlých bombardérů však nesnese odkladu. Konečně se před zraky vedoucího roje zhmotňuje jejich dnešní cíl – věznice ve městě Amiens. Za pár okamžiků již na areál budov obehnaných vysokou zdí dopadá jedna bomba za druhou. Ubikace německé posádky je v plamenech, kulomety ve strážních věžích vyřazeny z provozu, vysoká cihlová zeď obepínající celý komplex na několika místech prolomena. Přesným úderem jednoho z nalétávajících strojů se daří strhnout obvodovou zeď hlavní budovy, ve které na popravu čeká několik stovek gestapem dopadených francouzských vlastenců, členů protinacistického hnutí odporu. Věznici halí dým, letci krouží okolo ve snaze zpozorovat výsledek svého úderu. V tom okamžiku je spatří, celý zástup prchajících postav proudí ven skrze zbourané zdi a snaží se co nejrychleji zmizet v okolních polích. „Daddy red, daddy red, cíl splněn, vězni prchají! Vězni prchají, letíme domů!“
Velitel útoku G/C Charles Percy Pickard se domů nevrátil
Group captain Pickard dává rádiem vědět ostatním, že cíl jejich mise je splněn. V tu chvíli však na místo dorazí stíhačky Luftwaffe a sestřelují jím pilotovaný vedoucí stroj, v jehož troskách po pár okamžicích umírá. Smrtí jeho osoby ztratila RAF nejen velmi zkušeného pilota a velitele, ale mimo jiné také držitele československého válečného kříže a přítele našich letců, se kterými létal do bojových akcí v čele 311. československé bombardovací perutě.
Britské královské letectvo při tomto náletu ztratilo celkem čtyři letouny, čtyři letci zahynuli a dva padli do zajetí.
Raději smrt britskými bombami, než kulkami před německou popravčí četou
Výsledek operace Jericho představoval výraznou morální vzpruhu pro francouzské hnutí odporu. Od něho samotného vzešla myšlenka, že by tímto způsobem, pomocí přesně provedeného náletu, bylo možné řadu Němci zadržených a k smrti odsouzených spolubojovníků osvobodit. Obavy ohledně nechtěného zasažení vězňů v průběhu britského náletu rozptýlili sami vězni, se kterými zbylí odbojáři udržovali tajně kontakt. Nechali se slyšet, že nemají co ztratit a že raději zahynou v sutinách při náletu, než před popravčí četou.
Britové s francouzským návrhem souhlasili a pověřili odborníky na statiku budov, aby ve spolupráci s letectvem vymysleli způsob, jak přesným bombardováním „otevřít“ věznici, ale nezabít uvnitř uvězněné osoby.
Nálet přinesl svobodu 258 uvězněným odbojářům
Termín popravy příslušníků francouzského odboje se rychle blížil a tak bylo přikročeno k realizaci plánu i přes nepříznivé počasí. Provedení náletu proběhlo přesně podle vypracovaného zadání, piloti odvedli navzdory nepříznivým podmínkám svoji práci znamenitě. Z více než sedmi set vězněných osob jich bylo 102 zabito samotným náletem, mnoho dalších bylo zastřeleno při pokusu o útěk nebo krátce po útěku dopadeno, ale neuvěřitelným 258 z nich se podařilo uniknout a pokračovat v boji proti nacistům.
Zdroje: Wikipedia, A zdi se hroutily (Jack Fishman, Naše Vojsko, 1988), Operace Jericho (Václav Šorel a František Kobík, časopis ABC, 1988)
