Severní Francie, 18. února 1944. Skrze nízkou oblačnost a sněhovou bouři si nízkým přízemním letem razí cestu ke svému cíli peruť britských dvoumotorových stíhacích bombardérů typu Mosquito. Navigaci zasněženým terénem znesnadňuje malá dohlednost a námraza na sklech pilotních kabin, pro vedení letecké bojové činnosti panuje počasí naprosto nevhodné.

Mise rychlých bombardérů však nesnese odkladu. Konečně se před zraky vedoucího roje zhmotňuje jejich dnešní cíl – věznice ve městě Amiens. Za pár okamžiků již na areál budov obehnaných vysokou zdí dopadá jedna bomba za druhou. Ubikace německé posádky je v plamenech, kulomety ve strážních věžích vyřazeny z provozu, vysoká cihlová zeď obepínající celý komplex na několika místech prolomena. Přesným úderem jednoho z nalétávajících strojů se daří strhnout obvodovou zeď hlavní budovy, ve které na popravu čeká několik stovek gestapem dopadených francouzských vlastenců, členů protinacistického hnutí odporu. Věznici halí dým, letci krouží okolo ve snaze zpozorovat výsledek svého úderu. V tom okamžiku je spatří, celý zástup prchajících postav proudí ven skrze zbourané zdi a snaží se co nejrychleji zmizet v okolních polích. „Daddy red, daddy red, cíl splněn, vězni prchají! Vězni prchají, letíme domů!“