Právě dorazili na místo. Desetiletý Georgios hledí z okna autobusu na budovu dětského domova kdesi v československém pohraničí. Přesouvá pohled zpět dovnitř, těká po tvářích ostatních chlapců. Ve všech vidí strach z neznáma, nikdo se ven nehrne. Hlavou se mu honí jedna myšlenka za druhou, neklidnou mysl sžírají obavy. Uvidí ještě někdy rodiče? A kamarády? Přežijí všichni tu hroznou válku ve zdraví? A vrátí se ještě někdy domů? Nebo je tato země jeho osudem a je mu předurčena stát se jeho novým domovem? Samé otázky. Ať už to bude jakkoliv, snad tady aspoň bude co jíst a nebude tu nikdo po nikomu střílet.
Většina volila monarchii, menšina se vzbouřila
Píše se rok 1948 a v jeho domovině už druhým rokem zuří občanská válka. Ta se rozhořela krátce po druhé světové válce, kdy nálady ve společnosti přerostly v rozdělení na dva nesmiřitelné tábory. Řecko patřilo do britské sféry zájmů, monarchistické zřízení a vláda se těšily podpoře západních mocností, což vyvolávalo odpor v levicově zaměřené části společnosti.
Řecká komunistická strana vyzvala k bojkotu voleb a výsledků referenda, ve kterém 68 % voličů rozhodlo o pokračování monarchie, a vyzvala své sympatizanty k otevřenému boji proti legitimní vládě. Vzbouřenci postupně přešli od partyzánských přepadů v horách k vedení regulérní války, obsazení značné části řeckého území a dokonce zformování prozatímní komunistické vlády.
Bez podpory zvenčí neměli šanci
Avšak zahraniční podpora řeckým povstalcům ze strany zemí východního bloku byla spíše vlažná. I Stalinovi bylo jasné, že sféry vlivu jsou jasně rozdělené a do úspěšného konce dotažená komunistická revoluce v Řecku není momentálně možná.
Vše nakonec dovršily ideologické rozpory mezi SSSR a Jugoslávií, kdy Jugoslávie, toho času hlavní spojenec řeckých vzbouřenců a dodavatel jejich materiální podpory, ukázala sovětské politické linii záda. A s ní i řeckým komunistům, kteří zůstali věrní SSSR. Proti Brity a Američany podporované a dobře vyzbrojené řecké armádě, věrné legitimní vládě, neměl přes heroické výkony a krvavé oběti boj povstalců velkých šancí na úspěch.
Tisíce mrtvých, tisíce uprchlíků
Občanská válka za sebou zanechala na 158 tisíc mrtvých, statisíce uprchlíků či nuceně vysídlených a v neposlední řadě také hospodářsky zbídačenou zemi na několik dalších desetiletí.
Čtěte také: Kim Phúc utíkala z vesnice popálená napalmem, její fotografie se stala symbolem války ve Vietnamu.
Více než 12 tisíc řeckých občanů přijalo poúnorové Československo, sympatizující s levicovými povstalci. Nejprve skupinu více než tří tisíc dětí, později dospělé, jejich rodiče, ale i povstalecké bojovníky a levicové aktivisty, jejichž další existence byla v Řecku po prohrané občanské válce nežádoucí nebo zcela nemožná.
Řečtí uprchlíci se usadili zejména na severní Moravě
O příchozí bylo dobře postaráno, dostalo se jim ubytování, ošacení i lékařské péče. Pro děti byli k dispozici řečtí i čeští učitelé. Řekové se u nás usadili zejména v pohraničních oblastech severní Moravy, kde vytvořili několik svých komunit udržujících své tradice, kuchyni i kulturu, ačkoliv se jinak úspěšně začlenili do české společnosti, které byli za poskytnutý azyl velmi vděční.
Stesk po domovině však přiměl velkou část z nich se po změně politických poměrů v Řecku i Československu v průběhu 80. a 90. let vrátit zpět do Řecka. Přesto se i dnes k řecké národnosti v České republice stále hlásí něco přes tři tisíce obyvatel a i mezi veřejně známými osobnostmi bychom nalezli několik s řeckým původem.
Zdroje: britannica.com, wikipedia.com , historytoday.com | foto: WikiMedia, CC
