Právě dorazili na místo. Desetiletý Georgios hledí z okna autobusu na budovu dětského domova kdesi v československém pohraničí. Přesouvá pohled zpět dovnitř, těká po tvářích ostatních chlapců. Ve všech vidí strach z neznáma, nikdo se ven nehrne. Hlavou se mu honí jedna myšlenka za druhou, neklidnou mysl sžírají obavy. Uvidí ještě někdy rodiče? A kamarády? Přežijí všichni tu hroznou válku ve zdraví? A vrátí se ještě někdy domů? Nebo je tato země jeho osudem a je mu předurčena stát se jeho novým domovem? Samé otázky. Ať už to bude jakkoliv, snad tady aspoň bude co jíst a nebude tu nikdo po nikomu střílet.