V rozlehlé pustině středoasijského státu Turkmenistánu se nachází nepřetržitě hořící kráter, který sem láká turisty i z hodně vzdálených končin. Obří díra v zemi přímo žhne, teploty v ní se pohybují okolo 1000 °C. Právě proto jí lidé říkají dveře do pekla či brány pekel. Zásoby plynu zapálili Sověti v domnění, že vyhoří během pár týdnů. Spletli se, kráter hoří již 50 let.
Poušť bohatá na zemní plyn
Turkmenistán nepředstavuje příliš rozmanité území, co se přírodních podmínek týče. Jeho velkou část (přibližně 70 %) zabírá nehostinná poušť Karakum. Hustota osídlení se v ní pohybuje okolo jednoho člověka na 6,5 km², prší tu jenom jednou za 10 let. Oblast však představuje bohatou zásobárnu ropy a zemního plynu.
Právě zemní plyn sem přilákal sovětské geology. S jistotou se už neví, zda sem přišli v šedesátých letech nebo až na začátku let sedmdesátých. Nejčastěji se uvádí rok 1971, kdy mělo dojít jak ke vzniku kráteru, tak k jeho zapálení. Jiné zdroje však uvádějí vznik kráteru už v předchozím desetiletí a zapálení až v desetiletí následujícím. Žádné dokumenty z výzkumu, ať už ze strany sovětské, nebo ze strany turkmenské, se nedochovaly, případně nejsou známy. Sovětský svaz nemohl přiznat, že v něčem selhal.
Ložisko plynu se zhroutilo
Co se vlastně stalo? Sovětší geologové při průzkumu ložiska zemního plynu prováděli vrt v místě, kde se pravděpodobně nacházela podzemní jeskyně. Při vrtání tak došlo k propadnutí podloží a vznikl kráter o průměru 70 – 100 metrů s hloubkou okolo 20 – 30 metrů. Celá vrtná plošina i přilehlý tábor geologů zmizel v obří díře, údajně bez ztrát na životech.
Zároveň s tím došlo k proražení těch vrstev horniny, které držely zemní plyn pod zemí. Plyn začal unikat na povrch a šířil se do okolí. Nebezpečnou situaci se sovětští experti rozhodli vyřešit tak, že unikající plyn zapálili. Zásoba měla v horizontu pár dnů či týdnů vyhořet a problém měl být vyřešen.
Kdy jáma přestane hořet, se neví
To se však nestalo. Ložisko, z něhož plyn uniká je evidentně větší, než v jaké geologové před desítkami let doufali. Pekelná brána tak hoří už necelých 50 let a nikdo nedokáže odhadnout, kdy se ložisko zemního plynu vyčerpá. Do pouště však jáma přitahuje turisty, a to i přesto, že se nachází daleko od větších měst. Poblíž leží (resp. ležela) pouze oáza Derweze či též Darvaza. V turkmenštině to znamená brána a také toto označení se často používá pro samotný kráter.
Čtěte také: Guadalajara (1992) – série výbuchů plynu nahromaděného v kanalizaci ochromila město a zabila stovky lidí.
V roce 2013 nebo 2014 proběhl v kráteru výzkum za účasti National Geographic, do žhnoucí jámy vstoupil průzkumník George Kourounis. Turkmenský prezident se v roce 2010 nejprve snažil stále hořící jámu nějakým způsobem uzavřít, avšak o tři roky později ji prohlásil za přírodní rezervaci.
Zdroj: techeblog, nationalgeographic | foto: WikiMedia, CC
