I více než 2000 let po své smrti zůstává Julius Caesar jednou z nejvýznamnějších postav historie. Jeho vojenské a politické úspěchy změnily starověký Řím a zanechaly odkaz, který stále přetrvává – od našich idiomů, jako je „překročení Rubikonu“, až po náš kalendář.
Rozšířil římskou nadvládu v Evropě
Poté, co byl Caesar v roce 58 př. n. l. jmenován guvernérem severního území Říma neboli Galie, značně rozšířil hranice římské republiky po Evropě, a to až k břehům Atlantského oceánu a Lamanšského průlivu. Během krvavých galských válek si jeho legie podrobily kmeny v dnešní Francii, Belgii i Švýcarsku.
V roce 55 př. n. l. postavila Caesarova armáda za pouhých deset dní dřevěný most přes řeku Rýn, což je dodnes považováno za zázrak vojenského inženýrství. Římská vojska pak poprvé v historii pochodovala přes vodní cestu, aby si podmanila germánské kmeny ohrožující východní Galii.
Později téhož roku se uskutečnily i první vpády do Británie, které položily základ pro pozdější dobytí velké části ostrova.
„Překročením Rubikonu“ zahájil občanskou válku
Díky své mistrovské taktice na bojišti a ochotě bojovat si Caesar získal respekt a loajalitu svých vojáků. Vysloužil si také žárlivost Pompeia, svého bývalého politického spojence v prvním triumvirátu, který fakticky řídil Řím. Když Pompeiovi stoupenci v římském senátu požadovali, aby Caesar rozpustil svou armádu a vrátil se do Říma jako civilista, odmítl.
Místo toho v roce 49 př. n. l. bezostyšně vedl legie přes řeku Rubikon, která rozdělovala Galii a Řím, a vyvolal občanskou válku. Vojska podporující Caesara na jedné straně a Pompeia na straně druhé bojovala až v Hispánii, Řecku a severní Africe.
Ačkoli Caesarovi vojáci neměli početní převahu, porazili Pompeiovu armádu v rozhodující bitvě u řeckého Farsalu, což Pompeia přimělo k útěku do Egypta. Než však stačil vystoupit na břeh, byl na příkaz mladičkého faraona Ptolemaia XIII. zavražděn. Ptolemaios totiž hledal Caesarovu podporu v egyptské občanské válce, která ho postavila proti jeho spoluvládkyni a sestře Kleopatře.
Dosadil Kleopatru na egyptský trůn
V tom se však Ptolemaios přepočítal. Když po příjezdu do Alexandrie předložil Caesarovi Pompeiovu uťatou hlavu, reakcí nebyla vděčnost, ale zděšení. Caesar okamžitě popravil Pompeiovy vrahy a v egyptské občanské válce se postavil na stranu Kleopatry.
Podle starověkého historika Plútarcha nechal Caesar mladou Kleopatru dopravit do královského paláce, kde se usadil tak, že ji propašoval v plátěném pytli naplněném špinavým prádlem. Když v Alexandrii vypukla městská válka, začal mezi nimi milostný vztah, zatímco byli šest měsíců obléháni v paláci.
Když počátkem roku 47 př. n. l. dorazily římské posily, Caesarova vojska porazila Ptolemaiovu armádu v bitvě na Nilu. Poté, co se mladý faraon při útěku z bitvy utopil, dosadil Caesar jednadvacetiletou Kleopatru a jejího dvanáctiletého nevlastního bratra Ptolemaia XIV. na trůn. Skutečnou moc ale měla Kleopatra.
Přibližně v době, kdy se Caesar vrátil do Říma, Kleopatra porodila chlapce, o němž se věřilo, že je jeho synem. Egyptská královna ho pojmenovala Ptolemaios XV., ale Egypťané chlapci přezdívali Caesarion neboli „malý Caesar“.
V roce 46 př. n. l. se Kleopatra s malým synem přestěhovala do vily na břehu římské řeky Tibery a ženatý Caesar nadále navštěvoval svou milenku, čímž zjevně porušoval římské zákony o bigamii.
Po Caesarově vraždě se Kleopatra vrátila do Egypta a později navázala milostný vztah a spojenectví s Markem Antoniem. Dvojice spáchala sebevraždu poté, co Augustus v roce 31 př. n. l. porazil jejich armády. Nedlouho po smrti své matky byl Caesarion na příkaz Augusta zavražděn.
Vládl Římu jako diktátor
Caesar, povzbuzován podporou své armády a římských plebejců, vyšel z války s Pompeiem s obrovskou mocí. Poté, co byl v roce 46 př. n. l. jmenován na deset let diktátorem Říma, se následujícího roku prohlásil za „doživotního diktátora“.
Caesarovy rozsáhlé reformy, jako například přidělení majetku vojákům ve výslužbě, přerozdělení půdy chudým a zrušení dluhů, se těšily oblibě u vojska i nižších a středních vrstev obyvatel. Na druhou stranu do značné míry rozhněvaly elity, stejně jako jeho neúcta k římskému senátu a republikánské tradici.
Kolem Caesara se rovněž vytvořil kult osobnosti, protože razil mince se svou podobiznou, slavil své narozeniny jako státní svátek a vládl senátu ze zlatého trůnu.
Jeho vražda vedla ke zhroucení římské republiky
Desítky senátorů, kteří se domnívali, že Caesarova koncentrace absolutní moci ohrožuje instituci republiky, zosnovaly jeho vraždu, k níž došlo v březnu 44 př. n. l. Atentát však 400 let starou římskou republiku nezachránil, naopak urychlil její zánik.
Ve snaze zmařit diktátora senátoři nechtěně „vytvořili císaře“. Caesarův dědic Augustus vzešel z vleklé občanské války jako nejvyšší vůdce Říma poté, co zavraždil Caesarovy vrahy a potlačil republikány. Augustus zbožštil Caesara, čímž se stal synem boha, a zahájil autokratickou římskou říši, která trvala přibližně pět století.
Zavedl moderní kalendář
Caesar byl tak mocný, že změnil čas. Tradiční římský kalendář, který vycházel z lunárního roku trvajícího 355 dní, vyžadoval neustálé revize, protože nebyl synchronizován s ročními obdobími a svátky. S pomocí řeckého matematika a astronoma Sósigena z Alexandrie zavedl Caesar juliánský kalendář, který byl založen na slunečním roce, který trval 365, 25 dne. Každé čtyři roky se tak přidával jeden přestupný den.
Pro restart kalendáře se uvádí, že rok 46 př. n. l. trval 445 dní, než Caesarův systém vstoupil v platnost 1. ledna roku 45 př. n. l. Juliánský kalendář převládal ve většině západního světa po šestnáct století. Vzhledem k tomu, že každý sluneční rok má o něco méně než 365, 25 dne, „získal“ juliánský kalendář každých 131 let jeden den.
V roce 1500 se kalendář o deset dní vzdálil od ročních období. V roce 1582 papež Řehoř XIII. kalendář upravil tak, že z něj odstranil deset dní a upravil výpočet přestupných let. Výsledkem byl gregoriánský kalendář. Juliánský kalendář se stále používá v některých částech východní pravoslavné církve.
Na kalendáři je patrný i další Caesarův odkaz. Po Caesarově zavraždění byl na jeho počest změněn název měsíce jeho narození z quintilis, neboť původně byl pátým měsícem roku, na julius neboli červenec.
Zdroj: britannica.com, romeprivateguides.com, discoverwalks.com
