Dna světových oceánů jsou poseta nesčetným množstvím lodních vraků, z nichž velká část pochází z druhé světové války, nejstrašnějšího konfliktu lidských dějin. Námořní válka si svojí krutostí a oběťmi v ničem nezadala s pozemními operacemi a v mořských vlnách tak nalezly smrt celé zástupy námořníků všech bojujících stran. Nejinak tomu bylo i v jihovýchodní Asii, kde spolu po celou dobu války soupeřily námořní síly USA, Velké Británie, Austrálie, Nizozemí a Japonska. Pod masami vody v mořských hlubinách, ve stovkách vraků z těch časů, sní svůj věčný sen tisíce mladých mužů, kteří tehdy položili životy za svoji vlast. Nebo tomu alespoň do nedávna tak bylo. Podmořští archeologové a historici dokumentující tuto etapu války přišli nedávno se šokujícím zjištěním: až 40 % v této oblasti se nacházejících vraků bylo bez vědomí úřadů zničeno, rozřezáno, rozkradeno a prodáno jako železný šrot.
Válečné hroby chráněné mezinárodními dohodami
Válečné hroby, mezi které se potopená vojenská plavidla řadí, jsou přitom chráněny mezinárodními úmluvami a jejich nedotknutelnost bývá obvykle respektována. To však organizovaným skupinám zlodějů kovů z Malajsie, Číny nebo Kambodži nijak nepřekáží, v posledních letech se tak v Jávském moři rozjel doslova hon na druhoválečné lodní vraky. Ve svém arzenálu mají tyto gangy mohutné jeřábové lodi a pro přípravu potopeného plavidla pro jeho následné vyzdvižení neváhají použít ani výbušnin. Po některých vracích zbyl jen otisk v písku na mořském dně, jiné byly rozřezány či výbuchem rozmetány na mnoho kusů a vyzdviženy jen částečně.
Zdroj oceli, mědi, mosazi a bronzu
Vyplatí se vůbec vynaložit nemalé prostředky a úsilí na vytahování zrezivělého šrotu z mořského dna? Podle všeho ano. V útrobách lodních vraků se nacházejí kilometry mosazného potrubí a svazků měděných kabelů, zajímavé jsou rovněž lodní šrouby vyrobené z fosforového bronzu. Dalším důvodem zájmu zlodějů by mohla být ocel pocházející z předatomové éry, kdy tato ještě neobsahovala radioaktivní příměsi, uvolněné do ovzduší během testů atomových zbraní po válce. Ta je vyhledávaná a ceněná pro své vlastnosti pro výrobu vědeckých a lékařských přístrojů. To by mohlo vysvětlovat i fakt, proč celá řada v oblasti se nacházejících novějších, dlouho po válce potopených, vraků lodí zůstala nedotčena.
Čtěte také: U-206 Reichenberg – vrak ponorky pojmenované po Liberci se dodnes nepodařilo najít.
Zděšení historiků, veteránů i politiků
Archeologové a historikové bijí na poplach. Ačkoliv se již dříve setkávali s nelegálními ponory k válečným vrakům, cílem těchto zlodějů však obvykle bývaly pouze osobní předměty posádky, zbraně a jiné drobnější suvenýry. Se současnou situací, kdy dochází ke kompletnímu zničení lodí a znemožnění jakéhokoliv budoucího výzkumu, se to však nedá srovnávat. Mezi zničenými a rozkradenými vraky se nacházejí i takové legendy, jako bitevní loď Prince of Wales, bitevní křižník Repulse či těžký křižník Exeter. Britské ministerstvo obrany již dříve požádalo Indonésii, aby podnikla kroky k ochraně válečných hrobů ve svých vodách, avšak podle všeho dochází k jejich rozkrádání i nadále. Se stále dokonalejší a cenově dostupnější technikou pro činnost pod hladinou moře je pravděpodobné, že podobný osud čeká v blízké budoucnosti i další válečné vraky, které doposud hloubka místa jejich posledního spočinutí spolehlivě ochraňovala.
Zdroje: lidovky.cz, mentalfloss.com | foto: Flick/NOAA Photo Library
