Středověk byla velmi krutá doba, ve které si nikdo nebral servítky. Tresty byly zvrácené a kruté. Čím více bolesti a utrpení čekalo na odsouzené, tím víc se dav bavil. Podívejte se s námi na ty nejhorší způsoby smrti, které čekali na tehdejší provinilce.
Mučící stojan
Stojan nesloužil přímo jako nástroj k usmrcení odsouzeného, ale používal se jako mučicí nástroj. Zvláště pak mezi sadistickými mučiteli byl velmi oblíbený. Oběť se na stojan přivázala a byla natahována. Při natahování pak docházelo k mnohačetným zlomeninám po celém těle. Docházelo k roztrhání vazů a chrupavek. Následkem mučení pak mnoho odsouzenců stejně zemřelo.
Lámací kolo
Kolo ve středověku představovalo jeden z těch brutálnějších popravčích nástrojů. Oběť byla přivázána na velké dřevěné kolo, které se následně roztočilo. Do člověka se přitom bušilo a mlátilo tupým předmětem. Rány byly samozřejmě bolestivé a než došlo ke smrti, trvalo to dlouho. V kole se lámaly končetiny, ruce a nohy, které se do kola propletly.
Vše se dělo na veřejnosti, poprava sloužila jako divadlo pro davy lidí. Pokud byl kat milosrdný, odsouzence nejprve sťal nebo zardousil. Kolo s vpleteným tělem bylo pak vystaveno pro výstrahu. Tímto brutálním způsobem se popravovali odsouzení za velmi závažné zločiny, jako byla mnohonásobná vražda, loupeže, vraždy rodičů, zrada panovníka nebo znásilnění panny.
Čtvrcení
Tento způsob popravy se používal především u lidí obviněných z velezrady. A jak už název napovídá, nešlo o nic hezkého. V některých zemích oběť přivázali ke koním, které následně splašili, a tělo odsouzeného se tak roztrhalo. Jindy byla oběť zavěšena za krk, dokud se téměř neudusila ale než se tak stalo, byla vždy zachráněna, protože bylo nežádoucí, aby oběť zemřela dříve, než dojde k samotnému čtvrcení, což se považovalo za trest.
Nešlo o smrt ale o utrpení. V některých případech docházelo i ke kastraci. Pak přišlo na řadu samotné čtvrcení. Kat nejdříve usekal nohy a ruce a poté zbytek těla. Někdy zase obětem nejprve rozříznul břicho a vytáhnul vnitřnosti. Kousky těla se pak posílaly do jednotlivých částí království pro výstrahu.
Stažení z kůže zaživa
Asi lépe bylo rozčtvrtit než stáhnout za živa. Ani si nechceme představit, co to muselo být za bolest, když oběť stahovali z kůže jako králíka. Ten má alespoň to štěstí, že už je mrtvý. Tyto popravy prováděl jen zaškolený odborník. Kůži opatrně naříznul a snažil se ji stáhnout celou. Pokud se mu to povedlo správně, trvalo i několik dnů než odsouzený zemřel. V ukrutných bolestech samozřejmě.
Napíchnutí na kůl
Tento trest patřil k těm pomalým a velmi bolestivým způsobům smrti. A využíval se k potrestání těch nejzávažnějších zločinů. Oběť byla řitním otvorem nabodnuta na ostrý dřevěný kůl. Kůl byl pak i s odsouzencem svisle postaven. Odsouzený se pak vlastní vahou pomalu nabodával na hrot a nakonec zemřel na vykrvácení. To trvalo mnohdy dost dlouho, zpravidla několik hodin. V některých případech se používal kůl s ostrou špičkou, což bylo ještě krutější a bolestivější.
Ve středověku byste se určitě ničím provinit nechtěli.
