Největší a nejluxusnější zaoceánský parník své doby, 269 metrů dlouhý, 28 metrů široký, 53 metrů vysoký, s deseti palubami, třemi motory, jejichž pece spálily 600 tun uhlí, a se čtyřmi komíny, z nichž jeden byl jen na parádu. To jsou čísla, která v souvislosti s Titanikem zná či alespoň tuší většina z nás. Jak ale vypadala samotná plavba v jednotlivých třídách?
Kapacita lodi byla naplněna jen ze dvou třetin kvůli drahým lístkům
Když už jsme začali těmi čísly, můžeme přidat ještě pár dalších. Liverpoolská společnost Stonier & Co. dodala na Titanic celkem 50 000 kusů porcelánového nádobí, na palubu bylo vzato 7 500 přikrývek a celková hodnota hotovost, šperků a dluhopisů, které cestující přepravovali, se odhaduje na 6 000 000 dolarů. Parník také přepravoval poštu, celkem 3500 pytlů s dopisy a balíky.
Na plavbu v roce 1912 nastoupilo 2200 lidí (včetně posádky) a dalších 1100 by jich loď ještě pojala. Složení cestujících bylo různé, stejně jako důvod jejich cesty. Obchodníci mířili za uzavíráním dohod a smluv, turisté za zábavou, chudší rodiny za lepší životem, majetnější zase vyrazili jen proto, aby se jejich jméno objevilo v novinách. V té době se totiž běžně v tisku uveřejňoval seznam cestujících velkých zaoceánských parníků.
První třída představovala luxus, který reklamy slibovaly
Lůžko v první třídě stálo na 30 tehdejších liber (v přepočtu na dnešní hodnotu peněz přibližně 100 tisíc korun), salón pak vyšel na 875 tehdejších liber. Celkově se na Titanicu nacházelo 840 soukromých salónků, z toho 416 v první třídě, 162 v druhé třídě a 262 ve třetí třídě. Cestující z první třídy, které tvořili nejdůležitější, nejbohatší a nejvlivnější lidé své doby, měli k dispozici velkolepou jídelnu obloženou dubovým a mahagonovým dřevem. Ta pojala 550 strávníků najednou, jimž k jídlu hrál živý orchestr.
Po obědě se muži zpravidla odebrali do kuřáckých salónů, kde si vedle doutníků, jejichž zásoba čítala 8000 kusů, užívali i whiskey a hráli karty. Ženy (i děti) tam měly vstup zakázán a odpoledne trávily v kavárnách na otevřené palubě. První třída nabízela svým cestujícím i možnost relaxovat v bazénu s ohřívanou vodou, v tureckých lázních nebo u knih ve čtenářském salónu. Stolky pro hraní šachů či vrhcábů samozřejmě také nechyběly. Pokud se naopak měli chuť protáhnout, mohli tak učinit například v posilovně nebo na squashovém kurtu.
Druhá třída pro turisty, třetí třída pro ty, kteří v Americe viděli šanci na nový život
Cena za lůžko v druhé třídě činila 12 tehdejších liber (v přepočtu na dnešní hodnotu peněz více než 45 tisíc korun). Druhou třídou mířili do Ameriky zejména turisté, učitelé a duchovní a také i sportovci. V kajutách o dvou až čtyřech lůžkách se většinou spalo na palandách, cestující měli k dispozici vlastní umyvadlo a zrcadlo, mimo kajutu pak i kuřáckou místnost, venkovní promenádu a knihovnu, kde se podával odpolední čaj či káva. Hudbu v jídelně obstarával pianista a ani zde nechyběl mahagonový nábytek a čalounění.
Plavba třetí třídou vyšla na 3 až 8 tehdejších liber za lůžko (v přepočtu na dnešní hodnotu peněz 9 až 24 tisíc korun). Cestujících se sešlo přes 1000 a měli k dispozici jen dvě vany! Ubytovaní mohli být v 84 dvoulůžkových kajutách, většina však spala v kajutách po čtyřech, šesti nebo deseti (ženy a muži zvlášť, dohromady jen sezdané páry a rodiny) a největší společná ložnice čítala 164 lůžek.
Touto třídou, která se nacházela v blízkosti motorů, tedy v nejhlučnější části lodi, cestovali zejména ti, kteří mířili za novými příležitostmi a novým životem. K dispozici měli klavír, hrát na něj však musel někdo z nich. Kuřácká místnost ale nechyběla ani zde. V jídelně, která pojala 470 strávníků, se museli postupně vystřídat. Ačkoli se jednalo o nejnižší třídu, jídlo se podávalo i v ní, což představovalo značný luxus oproti jiným velkým lodím, kam si museli cestující z třetí třídy vzít jídlo vlastní, a to na celou dobu plavby.
Zdroje: titanicfacts.net, bbc.co.uk, loveexploring.com, rd.com
