Příběh zdravotní sestry je smutným dokladem toho, že během minulého režimu mohl jen málokdo vykonávat profesi, kterou skutečně vykonávat chtěl. Marie Fikáčková se jako zdravotní sestra shodou okolností dostala na novorozenecké oddělení, kde vůbec pracovat nechtěla. Neměla předpoklady k tomu, aby tak náročnou práci zvládla. Jinak pracovitá a oblíbená sestřička neměla k dětem žádný vztah a žádala o přeložení. Vyhověno jí nebylo a skončilo to tragicky.
Mohla to dotáhnout na funkci vrchní sestry
Marie Fikáčková (roz. Schmiedlová) se narodila v roce 1936 v Sušici a střední zdravotní školu vystudovala v roce 1955, a to s velmi dobrým prospěchem. Neprožila však šťastné dětství, s rodiči si nerozuměla a trýznil ji i její mentálně postižený bratr. To všechno se zřejmě velmi podepsalo na jejím pozdějším vztahu k jiným dětem.
Do Ústavu národního zdraví nastoupila ihned po škole a o dva roky později přestoupila na novorozenecké oddělení sušické nemocnice. Všichni ji považovali za pilnou a svědomitou pracovnici, dokonce se brzy mohla dostat k funkci vrchní sestry. To by však nesměla pracovat s miminky.
Jednomu novorozenci natrhla ouško, dalšímu zlomila ruku
Jak později Fikáčková uvedla, v době, kdy měla menstruaci či krátce před ní, ji dětský pláč doháněl k nepříčetnosti. V takových chvílích děti přímo nenáviděla. Vzhledem k tomu, že se dětí od matek po porodu oddělovaly, o novorozence se více staraly sestřičky, které je vážily, přebalovaly a rozvážely v pravidelném intervalu na kojení. Kromě toho sestřičky připravovaly látkové pleny pro celé oddělení a najednou se staraly i o deset a více dětí.
Nikdo už s jistotou neprokáže, kolika miminkům ve skutečnosti ublížila. Vyšetřování však poukázalo na dva případy, které se v porodnici považovaly za následek běžné manipulace s novorozenci. Jedním z nich byla zlomená ruka, kterou primář vyhodnotil jako zranění způsobené při porodu. V druhém případě Fikáčková v afektu natrhla novorozené holčičce ušní boltec a vymluvila se na to, že se tak stalo omylem při zvedání dítěte zabaleného v peřince. Vzhledem k jejímu jinak vzornému chování se jí dostalo pouze slovního napomenutí a nikdo nepojal podezření.
Dvě miminka její záchvat vzteku nepřežila
Dne 23. února 1960 však během noční služby opět ztratila nervy a už nešlo jen o ublížení bez trvalých následků. Novorozené, sotva 20 hodin staré holčičce zlámala obě ruce a její pláč se snažila utišit tím, že jí silně stiskla hlavu. Samotný akt ji uklidnil natolik, že se pak dál věnovala práci, jakoby se nic nestalo. Lékaře až o několik hodin později upozornila na to, že s novorozenětem není něco v pořádku. Holčička krátce nato zemřela. Během téže směny způsobila vážná zranění ještě pětitýdenní holčičce tím, že jí rovněž pomačkala hlavičku. I ona krátce na to zemřela.
U obou miminek byla provedena pitva, která zjistila vážné poškození mozku vlivem zranění a jednoznačně prokázala cizí zavinění. Službu na oddělení měla v inkriminovaný čas právě Marie Fikáčková, pro kterou si vyšetřovatelé přišli přímo do práce.
Na novorozenecké oddělení nechtěla
Fikáčková se k násilí na svěřených novorozencích přiznala. V den, kdy smrtelně zranila dvě miminka, měla ublížit ještě dalším deseti. Vypověděla také, že do porodnice nastoupit nechtěla. Místo přijala jen s příslibem toho, že se jedná o dočasné přeložení. Uvedla také, že by ublížila i vlastním dětem, ty však naštěstí žádné neměla.
Vyšetřování jí shledalo v době skutku příčetnou a soud jí vyměřil trest smrti. Popravena byla v dubnu roku 1961 v pankrácké věznici ve svých 24 letech.
Zdroj: Česká televize, Wikipedia | foto: Archiv bezpečnostních složek
