Je těžké určit, kde přesně tento široce rozšířený mýtus vznikl, ale pravděpodobným viníkem je dokument z 10. století. Suda, středověký byzantský encyklopedický slovník, je jedním z prvních záznamů uvádějících Caesara jako „jmenovce“ císařského řezu neboli sectio caesarea.
První císařský řez?
V onom dokumentu se totiž píše, že císaři Římanů dostávají označení císař od Julia Caesara, který se nenarodil klasickým způsobem. Když mu totiž v devátém měsíci zemřela matka, rozřízli ji, vyňali ho a pojmenovali ho tak, v římském jazyce se totiž sekce nazývá slovem caesar neboli císař. Nyní ale víme, že toto vyprávění je v několika bodech nesprávné.
Za prvé, děti se z matčina lůna vyřezávaly v mnoha kulturách dávno předtím, než se narodil Julius Caesar. Ve skutečnosti byl tento způsob porodu součást zákona v Římě známého jako Lex Caesaria. Tento zákon z doby Numy Pompilia (715-673 př. n. l.) stanovil, že pokud těhotná žena zemře, musí jí být dítě z lůna odebráno.
Matka, nebo dítě?
Je pravděpodobné, že tato praxe byla původně zavedena z náboženských důvodů, aby dítě mohlo být pohřbeno odděleně od své matky. Nakonec na základě toho ale lékaři pochopili, že dítě lze zachránit, ačkoli život matky byl až do 19. století téměř vždy ztracen, pokud byl zákrok proveden za jejího života. To se občas dělo, pokud se myslelo, že matka stejně zemře.
Druhý bod, v němž se Suda výrazně mýlí, se týká Caesarovy matky, nezemřela totiž při porodu. Aurelia Cotta se dožila dospělosti svého syna a působila jako jedna z jeho politických poradkyň. Někteří historici se dokonce domnívají, že ho přežila. Jelikož Aurelia nezemřela při porodu, je krajně nepravděpodobné, že podstoupila císařský řez. Jak bylo uvedeno, až do moderní doby se operace používala jako „poslední možnost“, jak se pokusit zachránit život dítěte.
První úspěšný císařský řez
Ve skutečnosti se tento zákrok potýkal s extrémně vysokou úmrtností až do 19. století, ještě v roce 1865 činila míra přežití ženy po císařském řezu pouhých 15 %. První známý úspěšný císařský řez, při kterém přežila matka i dítě, byl údajně proveden na začátku 16. století ve Švýcarsku. Zajímavé je, že ho neprovedl žádný lékař, ale muž jménem Jacob Nufer, který se živil kastrací prasat a který takto operoval svou vlastní ženu. Vypráví se, že poté, co jeho žena několik dní neúspěšně rodila, udělal jí na břiše jediný řez, vyňal dítě a pak ji zašil podobně jako prasata, kterými se zabýval. Žena pak měla dalších pět dětí.
I v Oxfordu se mýlí
Je zvláštní, že Oxfordský slovník angličtiny, celosvětová „autorita“ v oblasti původu slov, která je obvykle pozoruhodně přesná, podporuje tvrzení, že Julius Caesar se narodil císařským řezem, a definuje toto slovo jako „porod dítěte řezem přes břišní stěny, když porod nemůže proběhnout přirozenou cestou, jako tomu bylo v případě Julia Caesara“.
Nesmyslnost názvu císařský řez
Název operace císařský řez neboli sectio caesarea pochází od Plinia staršího. Ten uvádí, že děti chirurgicky vyjmuté z lůna matky se označovaly jako caesares, od slova caedo neboli rozřezávati. Sectio je odvozeno od slova seco neboli řezati. Obě slova tedy mají stejný význam, a termín císařský řez je tak vlastně tautologický a ve své podstatě nesmyslný. Přesto se ujal a je používán v řadě jazyků světa.
Pokud jde o Julia Caesara, jeho jméno je podle historiků odvozeno buď od slava caedo neboli vražditi, bíti, nebo od slova caesius znamenající šedomodré oči, nebo případně ze slova caesaries, což znamená dlouhá splývavá kštice, se kterou se údajně narodil.
Proč se stal císařský řez tak oblíbeným?
Předpokládá se, že císařský řez se stal více využívaným až na počátku 20. století, kdy onemocnění kostrče způsobilo, že mnoho žen nebylo schopno rodit přirozeně kvůli abnormalitám pánve. Podle nového výzkumu Světové zdravotnické organizace počet porodů císařským řezem celosvětově stále stoupá a v současnosti se jedná o více než každý pátý porod (21 %). Tento počet se bude údajně v tomto desetiletí dále zvyšovat a do roku 2030 se bude téměř třetina (29 %) všech porodů pravděpodobně uskutečňovat císařským řezem.
Celosvětově se počet císařských řezů výrazně zvýšil zejména v uplynulých třiceti letech, během kterých se jeho podíl zvýšil z přibližně 7 % v roce 1990 na současných 21 %. Existují značné rozdíly v počtu provedených operací i v přístupu žen k císařskému řezu v závislosti na tom, v jaké části světa žijí. V nejméně rozvinutých zemích rodí císařským řezem přibližně 8 % žen, v subsaharské Africe pouze 5 %. Naopak v Latinské Americe a Karibiku dosahuje tento počet až 4 z 10 (43 %) všech porodů.
Zdroj: mentalfloss.com, who.int, nlm.nih.gov
